pátek 13. května 2016

Chybí mi divadlo.

Chybí mi chodit pravidelně tancovat.

Doma se ve mně prolomila přehrada. A na dně byla celá města. Nemůžu se dlouhodobě vzpamatovat. Mezi úzkostmi jsou jenom ostrůvky.

Když se v tobě prolomí přehrada,
na dně jsou někdy celá města.
Zatopené kostely, kterým nad hladinu vyčnívají kříže,
jsou jako metaforické špičky ledovců.
Voda jsou úzkosti a mezi nimi jsou jenom titěrné ostrůvky.
Je to úplně stejné jako brečet do dřezu.
Na dně nová tráva prorůstá nádobím.
Jsem ve sklenici jako Sylvia.
Mám u sebe žabičku, která předpovídá počasí.
V zavařovacích sklenicích se dají schovávat světlušky a tajemství.
Když chceš všem říct, že jsi z pampeliškového medu,
který se roztéká na přímém slunci,
musíš se předem připravit na jejich nechápavé výrazy,
až tě budou korunovat na krále bláznů.

Nevím, jestli zvládnu bojovat s démony a zároveň se učit na státnice.

Žádné komentáře: