neděle 28. června 2015

But what was normal in the evening,

by the morning seems insane.

Nedokázala jsem si nic vymyslet, tak jsem do zápočtové slohovky napsala 心から nejupřímnější věci.
Jako彼は「何も出来ない。」とか「どうしよう。」とか「遠い場所へ逃げよう。」と私と同じように考えています。
今な先生は私のことについて何を思っていますか。

K: To už je nenávratné zničení našich duší.

Chci být lingvista. Chci rozumět věcem, kteří mají všichni za nesrozumitelné. Chci teoreticky vědět, jak fungují všechny jazyky na světě. Chci mít spoustu vědomostí, které mi budou k ničemu, protože mi za to, že je vím, nikdo nezaplatí. Takže pak budu muset odejít se všemi svými vědomostmi do hor a žít jako poustevník.

Přeskakujeme po potápějících se obrovských rámech obrazů. Natahuju se po tvojí ruce a mám strach, že spadnu do o c e á n u.

Hannibal myje Bedelii vlasy! Nekonečná krása.

Líbí se mi, jak je F. upřímná a přímá. (Je to to samé?) To jsou přesně vlastnosti, které v lidech hledám.

Moje slova v tvojí puse zní ještě patetičtěji.

"…but afterwards we walked around and looked at the stars. Then we joked about kissing. Then we kissed." To je něco, na co čekám celý život.

Lidé po přečtení knih říkají: „Líbilo se mi to, ale nerozuměl jsem tomu.“ Jako by jediný důvod proč číst knihy byl rozumět jim.

Š. nás ve dvě ráno venku přesvědčuje, že když hodíme ještěrku do kanálu, stane se z ní krokodýl.

Když jsme se nastěhovali, říkala jsem si, že je škoda, že nemáme místo na společný potkávací prostor - křesílka nebo jídelní stůl s židlemi v kuchyni. Ukázalo se, že to jsou strašně nepodstatné věci. Když spolu chceme být, sedíme prostě na zemi různě po bytě.

Já vím, co by znamenalo skutečnou blízkost, kterou by nám nikdo nemohl vzít, ale ty nechceš nebo se bojíš. A tak mě naprosto nesmyslně absurdně dlouho objímáš.

"And I know you have a heavy heart; I can feel it when we kiss."

Žádné komentáře: