Už jsem jenom unavená, nic víc ve mně nezbylo.

Tohle je můj vůbec nejvýstižnější popis:
Virgo: perfectionist little bitch, studies more than humanly possible, can’t stop criticizing people, always acting like they’re fucking perfect

A zbytek jsou jen moje otevřené rány a nejasné okraje.
Srdce zabírá víc prostoru než by mělo.
A co duše?
Co pořád s duší.
Je křehká a rozbitná.
Vlasy rozcuchané a nasáklé slzami.
Studené ruce a fialová víčka.
Sama si dovoluji hořet, a pak se divím, že jsem zamazaná od sazí.

To, co máme, je nejpečlivěji vybudovaný vztah.

Jsem trapně upřímná, vím to, a přesto nemohu jinak.

Třeba některé rány mají zůstat nezacelené a jde jen o to, kolik soli si do nich sami nasypeme. Tedy až na sny. Pořád se mi o tobě zdá a nemůžu to nijak ovlivnit. A kdybych mohla, nevím, jestli bych c h t ě l a.

Třeba jsou lidé jen volně přiloženi k určitým etapám.

TA esence z básní.

Když to nejde zahodit, musíš to přijmout.

Kolem cesty, která vede k nám domů, pokáceli stromy a vysázeli místo nich nové. A já si jenom říkám, že to není fér. A připadám si zvláštně mezi těmi stromy, mladšími než jsem já.

V nové sérii Orange is the new black řeší Cedrica Diggoryho, Sailor Moon a Bronies. Já už se ničemu nedivím.

Doma jsem v pauzách od učení otrhala všechny jahody.

Je to podivný pocit, číst, co jsem kdysi psala a vymazat to do nikam.