středa 17. června 2015

Can you save my heavydirtysoul?

V pátek večer konečně v Bochumi. Jsem celá namočená do ticha a klidu, všechno je prostorné, světlé, příjemně čisté a černobílé. Skutečná duševní očista. Nikdo mě tady nezná, nic nemusím a všichni si se mnou chtějí povídat. Naprosté odtržení od reality. Tohle potřebuju dělat každé zkouškové.

„A co bude ten hodný člověk dělat? To co ty?“ Některé věty se mi prostě zachytí v hlavě.

Sen o tom, že kmotřička liška je to nejhebčí zvíře na světě. Právě ta hebkost zůstává i po probuzení jako nejvýraznější pocit. A taky chováme malé slony - akorát do dlaně.

Na střeše / balkóně univerzity, sedíme na sluníčku ve výšce a vítr ve vlasech. Jenom pohoda, když je pohoda.

Pijeme spousty ginu s tonikem a grepem uprostřed ničeho - kolem louky a koně.

Mustapha hraje na housle a je to tak krásně bezprostřední a nečekané.

Později dokonce hrají Take me to church, tak tancujem stejně jako tehdy na vánočním večírku. Někdo přišel v jedné ruce s lahví vína a ve druhé s tabulkou čokolády.

Po půlnoci vyrážíme do Kulturcafé a zpíváme System of a down, Coldplay a Beatles ze všech sil, které nám zbývají, i když třeba neznáme skoro žádná slova.

Ve vlaku do Essenu - V. umírá na 二日酔い a zrovna uličkou prochází pánové, kteří hrajou na harmoniku a trubku. Pak se touláme Essenem po kouzelných zahradách a dětských hřišťátcích.

Montage of Heck podle plánu. Kurt byl rozbitý už od začátku a nikdo ho nemohl zachránit. Myslím, že ti mořští koníci byli důležitější, než se zdálo.

Na to v jakých šílených podmínkách teď existuje, je V. nejpříčetnější ze všech lidí, které kolem sebe mám.

Nakonec jsem viděla i kočku s kulatou hlavičkou, takže bylo všechno v pořádku.

Všechno je zkušenost i koupit si kafe. How is life in your country? je nejvíc všeobsažná otázka.

V. mi zabalila na cestu svačinku a nakrájela mrkvičku.

Zvykla jsem si svoje názory říkat opatrně a nenásilně, protože jsem byla připravená na to, že budou rozdílné od ostatních - příjemná změna - mluvit s V., která většinu věcí chápe a souhlasí se mnou.

Jenom V. umí démony ze mě nejenže vytáhnout, ale taky úplně zrušit. (Když už jsou venku.) (M: Ty jsi zabila naše domácí démony?!)

Zamilovaná do německých širokých řek a sjetá německými prášky proti nevolnosti z cestování. Potom si ke mně přisedá miloučká Korejka a dává mi dáreček. Vůbec nevím, jak vyjádřit, že si opravdu moc vážím tak milého gesta.

Cestou zpátky konečně poslouchám Blurryface od Twenty one pilots, Heavy dirty soul si pouštím jenom asi 867x.

Myslím, že bych teď už zvládla pohltit tvoje démony, úplně je zrušit a vyjít z toho nepoznamenaná.

Can you save my heavydirtysoul? For me…

Mám čistou duší a všechno je alespoň pro teď zacelené.

Žádné komentáře: