Nikdo není každý.

Zvýšil se počet lékařů napadených opilými pacienty. Nejvíc jich je ve Frýdecké nemocnici. (This is where I come from.) A pak nemám být agresivní alkoholik.

Úplně klidný rozchod. Nejdramatičtější na tom bylo možná tak, když jsem mu vracela klíče od bytu. (‚Nácvik na rozvod‘ říká máma.) A teď musím být dítě svých rozhodnutí.

‚My se rozcházíme s P. a ještě něco...‘ -> ‚Cože?! Co víc, proboha? Stěhuješ se do Japonska?!‘

Náš 先生 neví, kde je vpravo a kde vlevo, protože mu říkali, že pravá ruka je ta, kterou píše a ve které drží hůlky. A on jedl pravou a psal oběma. Nebo tak nějak.

‚Chtěl jsem ti zavolat a říct, že jsi má milá, jediná na světě, která mi ještě zbyla.
Chtěl jsem ti prostě jenom říci, že jsi láskou mojí. A teď se bojím, normálně bojím.‘

‚Cívka je jako dívka, nejdřív napětí, potom proud.‘ Skoro jediné, co si pamatuju z fyziky.

Zbožňuji Lucčino: Ne, díky, raději knihu.

Nosím placku z Pride ‚Všichni jsme stejně teplí‘ a myslím tím, že každý má ‚půl procenta‘, jak říkala V. anebo jen zatím nepotkal ty správné lidi, jak říkám já.

Můj pan zubař mě umí tak krásně uklidnit. Kdybych tak mohla dostat umrtvující injekci vždycky, když jsem nervózní, točí se mi hlava a buší mi srdce.

Odborné termíny u zubaře: ‚Sestro, podejte mi tu šedou věc a dejte mi toho úplně malilinkaté množství.‘

Máma je jediný člověk, kterému nemusím nic vysvětlovat. Máma prostě ví a přijímá. Vždycky mi říká, že každý problém se dá vyřešit. To je důležité si uvědomit.

Nerada sbírám mrtvá jablka ze země, radši trhám ta živá ze stromů.

‚Veru, ty jsi úplně jinačí, než si tě pamatuju. Ty máš teď tak hezký obličej.‘ -> ‚Takže předtím jsem byla ošklivá, jo,‘ se smíchem protahuju poslední o.