Soukromý večírek patetičností.

Noční město, cidery v ruce, mám tvoje punčochy. Z prostoru mezi námi nezmizela žádná blízkost. Toho jsem se na začátku léta nejvíc bála.

V parku na lavičce, daleko od lidí. Nejniternější rozhovory vůbec. Svěřujem si šílenosti. Věci, které se neříkají nikomu dalšímu.

Nakonec jsem nebyla vlastně ani moc patetická. Napsala jsem si to na ruku, abych nezapomněla. A později, i když jsi mi ten nápis smazala a vyloženě jsi chtěla, abych vylívala pocity, tak mi to vůbec nešlo, nešlo.

Strašně moc borůvkových cigaret. Objímáme se přes kupu smetí na lavičce mezi námi, to se mi moc líbilo.

Cítím se nekonečně lehce, že mezi sebou máme čisto. Upřímnost je opravdu nejlepší řešení.

Nevím, proč si to pořád formuluju v sobě jako: ‚z toho mračna nezaprší‘. Jsem pitomá a možná taky trochu vtipná, ne?

Já si nikdy nenechám doopravdy zlomit srdce.

‚Já bych chtěla, abys mohla jenom malovat a nic neřešit‘, to jsem ti chtěla říct už moc dlouho.

Díky za p r o s t o r, ve kterém jsem mohla všechno vysvětlit. (A jestli ne všechno, tak rozhodně spoustu věcí). To by mi třeba někdo druhý ani nemusel dát. Na to jak jsou to těžko pochopitelné záležitosti, to byl až moc příčetný večer. Klidno a bez slz. To jsem vůbec nečekala (hlavně od sebe).

A ty sis celou dobu myslela, že tě nemám doopravdy ráda, protože mě rozptyluješ. (Přes všechno hezké, co jsme mezi sebou měly.) Vtípečky.

Ty nedokážeš říct ‚lesba‘ a já nedokážu říct ‚milovat‘. Absurdity.

‚Všichni máme svoje propletence,‘ říkaly Lišky a je to největší pravda.

While you're doing fine, there's some people and I / who have a really tough time getting through this life.

We're broken people, oh.

Jsme bizarní bytová rodina, blízkost, blízkost, každý jinak rozbitý. Uvědomit si, že paradoxně nejnormálnější z nás je P., je docela zábavné. Takže se asi (zatím) nikam nestěhuju nebo co. (‚To by asi…ne, určitě by to bolelo víc, kdyby ses odstěhovala ty, než kdyby to byl P.‘ (říkala bolelo?)) Bylo by milé, kdybychom se spolu všichni mohli dívat na novou sérii Doctora Who jako loni. A pořád ti musím pustit spoustu pohlcující hudby nastřádané za prázdniny.

Vidíš, kolik mezi sebou máme nedorozumění. Obě jsme cítily, že jediný způsob jak být u sebe je bydlet spolu, jinak bychom se už nikdy neviděly, a každá jsme to myslela úplně jinak.

Tvoje děsivé sny cestou domů. Hrůznosti a zábavička.

Spousta ježků. Hobliny a jehličí. Ty jsi jim pořád chtěla sahat na bříška, i když byli v klubíčku.

Stejně máme nejpečlivěji vybudovaný vztah.

Teď zpětně vidím, jak šílené bylo všechno, co jsem udělala.

Aspoň se něco děje, jak říká D.

Já jsem Ginsberg a ty jsi můj Cassady (vlastně to takhle muselo dopadnout, abys opravdu mohla být Nealem) a teď mi chybí ještě můj Orlovsky.

‚Budu tě čekat‘ v minulém čase se řekne: ‚Chtěla jsem, abys přišla‘. Víš, Hrabě.

Let loose your glow / Come settle down, settle down