Chci vyplout.

Zdál se mi prorocký sen, že v testu budou chemické rovnice. Budím se vyděšeně. V testu nakonec opravdu nějaká chemie byla / text s porozuměním o ozonu.

V deset ráno souborná jazyková zkouška: 2 hodiny, pak praxe: 3 hodiny, pak v knihovně bp, zapomínám jíst a najednou je devět večer. V mdlovém deliriu opouštím knihovnu. Mrznou mi nohy v punčochách, ale je to příjemné, aspoň mám pocit, že existuju. Je mi špatně z toho, že jsem zapomněla jíst. Pocit, jakoby se moje vnitřní orgány chtěly pozřít navzájem.
Doma vzpamatovávání / večeře, kousek L world a dlouhá sprcha / je mi pořád mlžně, ani necítím chlad.

Na poslední praxi si pouštíme písničky z Pocahontas. Kruh písniček z Disneyovek se uzavřel.

S holkama jsme po souborce jako omámené. Nedokážeme skládat smysluplné věty, nepřetržitě se smějeme a pobuřujeme v knihovně.

Š: „Ve třeťáku se všechno jenom kulminuje.“

Kapitán Seňor je můj nový nejoblíbenější titul. Jsem vesmírný kapitán.

T: „Je pro mě zvláštní, že mi říkáš 天使.“ T. mi začala posílat usměvavé pasivně agresivní smajlíky.

V: Bowie - Heroes / T: Bridgeheads - Best Ones

Hodinu a půl dlouhá konzultace s vedoucí, na které jsme řešily jen ¼ mojí práce.
T: „Ještě jsem se tam vracela s jiným papírem a M. stále čekala a ty jsi byla stále uvnitř…říkala jsem, si že asi pitváte text a s tím i tebe...“

T: „Třebas už naše práce nic nezachrání…a tak se musíme zachránit alespoň my. Dopsat, odevzdat a zapomenout.“