B: „Spolu jsme nejsilnější pásovci.“

V: „Ještě můžeme do třiceti dělat pokrývače a pak být Harrison Ford.“

Myslím, že štěstí není konstantní. Štěstí je chvilkové a navíc subjektivní.

Víkend plný praní prádla a boje mezi láskou a nenávistí k japonštině.

Ze zoufalství peču den před zkouškou kokosové řezy.

Po druhém pokusu souborky s Širu a Kupcem tradičně do Cafe +. Prozkoumáváme podzemí a objevujeme Náš sklep. Je tam sice zima a vlhko, ale mají tam dečky.

Pak posílám pohlednici Memorin. Dávám si to za odměnu. Stejně už jí dlouho dlužím odpověď na Letní Psaní a musela jsem ji informovat, že na Majálesu bude naše pikniková hudba.

S M. zakládáme básnickou skupinu ZMKVPS (Zplesnivělá Mandarinka, Která Voněla Příliš Sladce), potom probíráme havraní ledničky a taky, že krávy mají čtyři bříška. Kdo mi bude vyprávět o paní z Chrudimi, která nemá ráda přírodu, až u mě nebudeš?

Zdálo se mi o malé holčičce, která měla dečku z pampelišek. A taky, že jsem se zbavovala zla. Dala jsem ho na dno květináče, zasypala hlínou a pak to celé pohřbila. Když jsem ty sny vyprávěla 天使, MS a M. dívaly se na mě jak na krále bláznů. Vnější svět (kromě 変なグループ) není připravený na moje šílenství.

Základní výbava studenta: kabát s velkými kapsami, který se dá nosit od podzimu do jara; velká taška (nebo baťůžek), do které se vejdou skripta i nákup jídla na půl týdne.

Já jsem Marlaina i lion najednou. Kamikaze life is not fun, no, it's not fun.

Být Lilo. Dát facku pěstí japonštině. Kupec v mezičase obětuje vejce k snídani (je to skoro jako nemluvňata), abychom dostaly 合格 ze souborky.