Věta do korpusu. V Japonsku mají jestřábí kavárny.
Zdálo se mi, že Širu sklouzla na skluzavce u bazénu, ale místo toho, aby dopadla do vody, vyletěla vysoko do vzduchu. Víc než kilometr. A když dopadla, nic se jí nestalo. Všichni jsme to přijali jako, že je to její schopnost.
Š: „Opět metafora? Vždycky to vypadá, že se řítím do záhuby, ale nakonec nějak přežiju?“
Širuino řícení se do záhuby teď jistým způsobem stylově vygradovalo, když zjistila, že si nezapsala státnice.
Jsem zvědavá, kdy se z hipsterství stane mainstream.
Nemůžu přijít na to, proč あ先輩 znak pro tašku (鞄) připomíná mrkvovou příšeru z páté dimenze.
Rána teď bývají příjemně mořsky chladná.
Chci vikingský pohřeb. Třeba se dostanu do Valhally.
'dear life, when I asked if the day could get any worse, it was a fucking rhetorical question, not a fucking challenge'
V: „Brzy nám dojde ten německý pepř.“
M: „Který?“
V: „Ten bezedný, který přivezla V. z Bochumi.“
M: „A jak víš, že tam někdo z bytu ten pepř nedosypal?“
V: „Ale ne, já jsem všem řekla, že je bezedný.“
M: „V., bezedné pepře existujou jenom v německých pohádkách.“
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat