Flood of blood to the heart

Čarokrásné vlny od Alt-J a učení na zkoušku z konverzace. (試験勉強しています。I když to zní zvláštně.)

Píšu o svých obavách Širu a ona na to: „si jako deep dark fears kaiwa version pls staph“.

Konstantní bolest za levým spánkem.

scratch scratch, now I’m bleeding.

Proč já spoustě lidem říkám věci vytažené z mého naprostého středu, z opravdu velké hloubky a mi na oplátku nikdo neřekne nic doopravdy upřímného? Proč se všichni tak moc bojí mluvit o svých duších?

Mayamovy ruce a Takemotovy slzy.

V. mi říká tak neskutečně mile: „já chci psát pohledy jenom tobě, můžu používat mainiči tanošii and so…“
A já zase chci mluvit jen s ní, protože spolu se můžeme bavit o krásných Korejkách.
A taky se mi líbí, že i když už je tak dlouho pryč, stejně si pořád píšeme o nejvíc náhodných věcech, jako je třeba to, že mají nutellu ve slevě.

Jaký mělo význam to zvláštní přitulení toho chlapce z klubu? - už dávno nejsem zvyklá na blízkost cizích lidí.

Poprvé za dva roky, co tady bydlíme, věším prádlo venku. Když ho usušené sundávám, voní jako domov.

Vzpomínka při prohlížení fotek: Jedna nejmenovaná kočka při svém honu na neviditelné nepřátele vylila kafe na celoživotní dílo V.

„Píšeš dopis a kreslíš do něho duhu, co může být víc.“ Nejsem normální, že mi takové věci přijdou nejvíc.

Já chci jen pro teď na chvilku zpátky svoje modré tenisky, vytahanou černou mikinu a dlouhé vlasy.

Někdy se na něco ptám, jen proto, abych to napsala, a někdy se ptám, protože chci odpovědi. Je těžké to rozeznat.

Líbí se mi, že F. pozná, kdy se nemá ptát.

Potřebuju jít brzo vstát. Teď, když začíná zkouškové, tahle věta kompletně vystihuje můj život.

Když umíráte na démony, kteří vám požírají vnitřní orgány a žádné prášky nepomáhají, dejte si horkou vanu. Zůstaňte tam, dokud se všichni démoni neuvaří a pak běžte vyčerpaní spát.