合格 or die trying.

„Should I kill myself, or have a cup of coffee?“

Estetika toho, že si někdo asociuje D-galaktosu se mnou.

through the woods we ran (Moje srdce!)

Musím opravdu přestat prokrastinovat, už jsem na tumblr došla k postům jako: „Do fish know they’re wet?“ nebo: „Imagine if giraffes had 2 legs.“ Kdyby mě K. nevysvobodila z prokrastinačního pekla, nikdy bych se na tu zkoušku z moderních dějin nenaučila.

Problém letního zkouškového je v tom, že vždycky přijde náhle, nikým nezpozorováno. A pak najednou zase všichni sedíme nad třetí kávou a brečíme si do skript. Potřebovala bych vždycky na začátku letního zkouškového dostat facku: „Prober se! Už je to tady!“

Pokud jde o nezdravé požitky, moje vůle je slabší a slabší. Nedokážu odmítnout téměř jakýkoliv alkohol ani borůvkové cigarety. Taky nedokážu odolat měkkým věcem a krásným lidem.

Máma mi dovezla hromady jídla. Širu na to reaguje: „Teď máš zas půl roku z čeho žít. Už nebudeš muset fotosyntetizovat.“ (Nejdřív jsem si myslela, že M. při pohledu na máminu zelňačku jen září oči jako nikdy. Ve skutečnosti jí opravdu vyhrkly do očí slzy.)

Ve zkouškovém vždycky přijde chvíle, kdy mi najednou začne hrát na 8tracks mix s country hudbou.

Fun fact: wagahai se může psát 我輩 i 吾輩, už jsem to viděla na více místech. (Co je se mnou špatně, že mi tohle připadá fun?)

A ve snech polibky prokládané básničkami.

Co mě mimo jiné naučil Adventure time: Nejlepší sendvič na světě obsahuje lobster soul.

Proč všichni nemůžou být upřímní jako Cinnamon Bun? (Možná je tak upřímný jenom proto, že má v sobě démony, které do něj vložil Peppermint Butler.)

The rest of me is a version of man built to collapse in crumbs.
(Google překlad je občas tak něžně nesprávný: „Zbytek mě je verze člověka postaveného ke zhroucení v drobky.“)

Plavat tak daleko nebo tak dlouho dokud neuvidíme na břeh? Co je víc určující?