Your heart is not able

Let me show you how much I care

Rozhodla jsem se, že podívat se spolu na Pocahontas je 必要.

Takový ten pocit, když běžíte do kuchyně vypnout plyn pod pískající konvicí a přeskakujete balónky zaplňující podlahu a říkáte si 'Kam jsem se to dostala?' a 'Přesně kterými zlými skutky jsem si zasloužila, že musím teď takhle žít?'.

Taky máme v cukru mravence. Já už se ničemu nedivím. Prostě je vyndám a osladím si kafe.

Objevila jsem blog kluka, který je totální víla. Napůl Portorikánec a napůl Korejec. Má světle fialové rozcuchané vlasy a chce být čarodějem s širokým kloboukem. Když byl malý, chtěl být pirátem - jednoznačné souznění duší. Navíc píše a maluje. Jeho blog je nebe plné rozpatlané barvy a nejkrásnějších deníků. I’m so in love right now. How are those fairies even real? Obětovala bych pro takové lidi všechno. Vílí lidi mě jednou zničí. Ne, že by to byla obecně primární vlastnost, kterou hledám v lidech, ale občas je někdo prostě ultimátní víla a pak se z toho nemůžu vzpamatovat.

Největší pocit bezpečí: když je moje lícní kost u tvojí klíční.

Milý projev přátelství: když si někdo zapíše roztomilé věci, které dělá jejich 先生 jen proto, aby vám potom o nich mohl říct.

Širu :) Proč jsi tak moc plná démonů? :) Proč je tenhle smajlík :) čím dál tím děsivější?

Navzdory všemu je teď Theon tak strašně nádherný - jak se mám přenést přes jeho dlouhé zvlněné vlasy padající do těch obrovských očí zalitých slzami? What is this magic? Odkdy je tak krásný?

Další životní cíl - šířit všude slovo „hladkat“.

Já chci něhu, ale takovou, jakou mi nemůžeš dát.

Kryštof mi za celé dva roky, co tu bydlíme, poprvé usíná v náručí. Nejspíš jsou naši démoni konečně v harmonii.

Někdy mám pocit, že prostě jenom zkoušíš, jak daleko můžeš zajít.

Je to tím, že jsi to ty, nebo tím, že jsme to ty a já?

Píšu čím dál víc roztříštěně.