And I miss your face like hell

Tak ještě tohle, ať už je to pryč a nemusím na to myslet.

Rivers and roads
Rivers 'til I reach you

Přišla jsi domů s těmi nejčernějšími myšlenkami, sedíš mezi dveřmi, cítíš se hrozně a já ještě hůř, protože s tím nemůžu nic dělat.
Nikdy jsem nezažila, že bys takovým způsobem na všechno rezignovala. Tvoje černá nálada vysála z místnosti naprosto veškeré pozitivní vibrace.
Nepoznávám tě a tak odpovídám jen třesením a bušícím srdcem jako Kafka.

Málo spím a jím a potom nezvládám návaly citů.

Já už ti nebudu nikdy psát. / Ne, prosím, piš mi. Piš mi… / Přivíráš víčka a já už vůbec nechápu, jak to myslíš.

Nemůžeš prostě chvíli jen tak být? / Ne, já to neumím. Jak se to dělá?

Problém byl v tom, že jsi nebyla se mnou. / Stačilo by, kdybys poslechla moje 気を付けて.

Kdybych s tebou ten čas nechtěla trávit, tak jdu do pokoje a dělám všechny tyhle věci sama. / Opravdu nechápu, proč bys se mnou chtěla trávit zrovna tenhle naprosto absurdní čas.

Ty mě můžeš držet za ruku kdykoliv se ti zachce a já ti pomalu nesmím ani uvařit čaj.

Nedokázala jsi ani vyslovit ‚démoni ve mně‘, tak jsi musela říct ‚demons inside me‘. A i v tomhle stavu jsi pořád chtěla, abych ti vyprávěla svůj nejděsivější sen poslední doby. Proč se tak moc držíš těchhle věcí?

Stejně mám pocit, i po tom všem, že mi nikdy neřekneš nic doopravdy upřímného.

„I want you in every way there is to want a person.“

Ve dvě ráno, když jsem konečně zalezla do postele, jsem si uvědomila, jak jsme obě nádherně rozbité. A že mám ráda tvoje démony, protože jsou tvoji a nikdo jiný takové nemá.
Já se nebojím. Ukaž mi je všechny. Už jich nemůže moc zbývat.

Potřebuju kolem sebe nikoho, aspoň na nějaký čas.

Překračovat hranice je možná špatné, ale balancovat na tom rozhraní je ještě horší.

I'll show you mine if you show me yours first.
Let's compare scars, I'll tell you whose is worse.