I've been thinking too much.

泣く泣く je lepší než 涙と供に

Vždycky když v té písničce slyším: ごめんごめんありがとう, tak si pomyslím, že to výborně shrnuje celou japonštinu.

„Já vím, že to je tvůj blog, protože je celý černý jako tvoje duše.“ (Navzdory tomu mám ponožky s bonbóny.)

F. a její agresivní láska k bábovce.

Nevím, jestli je to tím, že jsem si konečně vyvěsila plakát Free!, který jsem dostala od M., ale mám záchvat ultimátně dobré nálady. Chci se jenom smát a tancovat a říkám lidem, aby se nevzdávali a že je zbožňuju. (Je normální říkat lidem, že je zbožňujete?)

Co je krásné: fialově podbarvená víčka po noci s nedostatkem spánku.

M: měla jsem takový ten pocit, kdy zhasneš, zavřeš dveře a běžíš do postele, protože se bojíš. Normálně to nemívám, ale včera jo, protože jsi nebyla doma, abys mě mohla chránit před démony. (Moje srdce!)

あなただけ私の声が聞こえたら

Bojím se, že se spolu s Širu a K. brzo utopíme v sarkasmu. Krásná smrt.

Poprvé od doby, co tady studuju, si čtu ‚Jak přežít na KAS‘. Zábavička. Zeleně tam zvýraznili: „chceme se hlavně vyvarovat chaosu“. Chaotičtější prostředí než je KAS jsem v životě nezažila.

Normální lidský člověk - takhle poslední dobou popisuju ostatní lidi (外), kteří nestudují japonštinu. Tak by mě zajímalo, co jsme potom my.

„Za těch pár dní tam zvlčíš.“
„Já už jsem zvlčená.“

Ten nejdivnější pocit na světě, když Širu řekne: „Láska“.

な先生 je tak výborná. Vůbec si nehlídá, co a před kým říká. Tak nám třeba náhodně vypráví, že nemá ráda kapry koi, že jsou děsiví, protože vypadají jako mimozemšťané.

‚Rozhlídnu se kolem sebe. Je noc.‘

Je krásné, že žijeme v době, kdy existuje tak výborné slovo jako je ‚misgender‘.