Začala jsem se vypravovat za drahými a zjistila jsem, že mám na dně tašky rozsypaný cukr a skittles. To o mně asi něco vypovídá.
Mám zpátky fialová víčka z nedospánků a už se ani neumím příčetně obléct, když vyrážím ven, takže si beru mikinu s klokaní kapsou.
Grilování s drahými (sice jen LMka a Lukáš, ale po těch letech už mi nic nepřijde divné). Taky trochu slavíme, že už máme v partě jednoho bakaláře. (Teď se ale musíš cítit dobře, ne? Jak se cítíš? -> Ještě hůř.)
Potkávám tam taky svoje staré já z gymplu, na kilometry vzdálené tomu současnému.
Po letech slyším slovo ‚bagáž‘. Zábavička. (Lidé vůbec nejsou zmatení, když říkám ‚zábavička‘, jenom pokyvují hlavou a usmívají se.)
Jsem ráda, že nebylo nic patetického, i když bylo smutné vidět na něm, že on ví, že my víme.
S LB na schodech s drinkem v ruce.
Vážně jsem se chtěla s LMkama dívat na Tenkrát na západě, ale než skončily přípravy, upadla jsem do kómatu a nevnímala jsem nic, ani hodiny, které odbíjejí každou půl hodinu. (LMka znají tumbleweed!)
(Všichni sdílí písmenka, asi bych taky měla zavést nějaké přezdívky. Všichni začínají na L, M nebo K.)
Vypadá to, že na vodu nakonec skutečně pojedem, takže ちょっと嬉しい a ちょっと怖いです。
Budoucí my s budoucími vzpomínkami.
LB: Ať nejsi zbytečně ve městě. / Ale já jsem ráda zbytečně ve městě. Nemám hodinky, tak je čas oceán, plýtvám jím a předstírám, že nic nemusím.
Nikdy nezapomeneme.
Chybí mi moje Markéty, vůbec nevím, kolik s nimi mám ještě času. S oběma je to složité.
Sním o sněžných pavoucích.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat