Jednou jsem na oslavě narozenin měla tričko Tim Burton's home for imaginary friends a nikomu jsme neřekli moje jméno, tak mi všichni celý večer / noc říkali imaginární domečku.
Co když už nikdy neuvidím pana -ora? - Patová situace. A co když je to můj poslední týden s Ž. vůbec?
Náhodná vzpomínka na to, jak jsme jako děti vysávali sladko z červeného jetele.
“I think ‘honey’ is the cutest nickname like you are the efforts of hundreds of tiny bees collaborating, you are made of flowers and love and you make everything so much sweeter.”
Na rodinné oslavě jsem si pořád jen dokola opakovala, jak strašně moc nechci domek s muškáty.
Já si to pamatuju. / Ty věci pamatuju. / Ta rána pamatuju.
Přijde mi to vtipňoučké, že Sapfó bude navždycky lesbická básnířka. Taky se neříká J. H. Krchovský - heterosexuální básník nebo Allen Ginsberg - homosexuální básník. Přišlo by mi hezčí, kdyby se místo lesbická láska podle Lesbu, říkalo ‚láska podle Sapfó‘.
Twenty one pilots právě hrají koncerty s One ok rock v Japonsku a já u toho nemůžu být!
Na zahradě bez bot, nořím se do trávy vším, co mám a domácí rybízová šťáva po půllitrech. V klobouku s knížkou na lehátku - skutečné štěstí. Holověty.
Kdyby bylo po mém, nechala bych po celé zahradě rozplevelit lesní jahody.
Včera jsem se dozvěděla, že prý je u nás ve vesnici ‚zelená zóna‘, takže se tady nesmí stavět žádné nové domy - alespoň pro teď. Což znamená, že nám nikdo nezastaví ‚naši‘ louku, takže výhled z okna pořád jenom do zeleně, luční kvíti a vzadu lesík.
Já pořád o louce a zahradě, ale co teprve ‚naše‘ nebe! Je úplně jinačí než ve městě. V noci černo-temné, šílící hvězdami a ve dne obláčkovité a jindy zase nekonečná, téměř průzračná modř.
Chatroom - Japonka skáče z okna / vlající sukně. Jimův s k u t e č n ý pláč. Sledovat lidi, jak slzami vyplavují emoce je esteticky nádherné.
Vždycky když běžím lesem, říkám si, že kdybych potkala nějakého úchyla nebo divou zvěř, budu muset běžet mnohem rychleji než svým obvyklým šnečím tempem. A pod kopcem vnímám jenom vůni lipových květů.
„Já vám couvnu, aby se vám líp vyjíždělo.“ Lidi od pohledu poznají, že jsem neschopný řidič.
Úplně jsem zapomněla, že existuje možnost, že by někdo taky mohl mít city pro mě.
Po pěti minutách jsem si dokázala představit, že bych ti někdy v budoucnu mohla říkat ‚lásko‘. Toxická hladina patosu.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
4 komentáře:
Na vaše nebe mám jenom samé krásné vzpomínky - když jsme opilé alkoholem a pubertou koukaly v noci na mléčnou dráhu a říkaly si, že se musíme kamarádit navždycky (:
Chci tam taky!
Na chatě máme taky modř, a hvězdy, zurčící potok a les (a rybíz!); achjo.
Poslouchám právě tvůj mix s Effy a mám chuť si s tebou udělat nějaký maraton Skins.
My dvě, drahá, se rozhodně navždycky kamarádit budeme. (A kdybychom náhodou byly od sebe prostorově daleko, budeme si posílat dopisy.)
Pokud myslíš naši zahradu, tam jsou všichni vždy vítáni. :D
Já se nechám lehce zlákat na cokoliv ve tvé milé společnosti. ^^ (Alespoň dokud jsou prázdniny a já chci myslet jenom na to, jak se obklopit samými příjemnými zážitky.)
Ano, myslím vaši zahradu. :D
Jupíjé! Tak uděláme maraton! Dneska jsem se zrovna koukala na dva díly ze čtvrté série. ^.^
Okomentovat