‚Tak わ přijde až v šest.‘

-> ‚Až v šest? Já už brečím.‘
‚Prosím tě, uklidni se.‘

Nejdřív šílenství v kavárně. V. mě krmí panna cottou, abychom se už mohly jít zeptat na výsledky.

Nové stupně šílenství při čekání před kabinetem. Širu ve svojí bezedné kabelce našla nějaký prášek na uklidnění, tak jsem ho spolkla. Pak mi bylo tolik krásně. A to jsem předtím nemohla dýchat, slzely mi oči a chtělo se mi zvracet.

I když jsem potom byla klidná, pořád jsem cítila, jak to šílenství ve mně dřímá.

‚Tak ガラチョバーさん、おめでとう。‘ Jsou ty vůbec nejhezčí slova, které můžeš od わ先生 slyšet.

Na oslavu, že mám zkoušku z japonštiny, s M. vyrážíme pro víno. Rozhodujeme se, jestli si pustíme X-meny nebo Skyfall a nakonec koukáme na Hard candy a Labyrinth. Zvrácená Ellen Page a David Bowie králem skřítků.

Cpeme se P. narozeninovým dortem. Mám nádherný sugar rush. Mozek říká ještě jednu lžičku a ruka ji boří hluboko do dortu.

‚Já bych chtěla, aby tvoje vlasy vypadaly tak jak vypadají a zároveň byly heboučké.‘
-> ‚Ale ovečky taky nejsou heboučké.‘

Pak na mě M. fouká bubliny ze svého Star Wars bublifuku. Nikdo na mě nikdy nenafoukal tolik bublin. Trochu trans.