There’s someone in your head waiting to fucking strangle you

So here’s to you Mrs. Robinson / People love you more / Oh nevermind
In fucking fact Mrs. Robinson / The world won’t care whether you live or die
In fucking fact Mrs. Robinson / They probably hate to see your stupid face
So here’s to you Mrs. Robinson / You live in an unforgiving place

Kapitán školka přijede na Colours. Pláču. A budu plakat ještě víc, jestli ho neuvidím.

V: Já bych chtěla být knihovník nebo včelař. -> P: Tak buď včela, když chceš.

Opírám se Borůvce o rameno v kočičí kavárně / v rádiu hrají The National / máme mátový čaj s medem / ultimátní klidné štěstí.

Koukáme, jak kočky dostaly na hraní krabici. Velké, huňaté s modrýma očima říkáme Morous. Když je Morous v krabici, na rozdíl od ostatních koček s ním není žádná zábava. Vůbec si nechce hrát.

Od začátku semestru chodím každý den do knihovny. Většinou tam o pár stolů dál sedí starší paní s dlouhým blonďatým copem a studuje Vesmír. Přijde mi to strašně cool. Chtěla bych vědět, na čem pracuje.

V pátek v knihovně / už tak jsem byla jako smetí, navíc jsem si o svačince zašpinila svetr (borůvkovým) jogurtem (nejdřív jsem napsala jogurt svetrem, což by možná odpovídalo víc). Myslela jsem, že mají do desíti jako každý den, ale za deset minut sedm mě vyděsila vyháněcí hudbička. Poprvé jsem ji slyšela samotná. To bylo obzvláště znepokojivé. Rychle jsem se balila a omlouvala se paní knihovnici. Moje příběhy bez pointy.

Nevím, jestli věřím na osud, ale věřím na to, že se v posledních třech letech mělo všechno stát přesně v tomto pořadí.

Pokud někdy budu mít děti, budu jim číst Magorovy pohádky.