„Nikdy nic perfektně nedokončíš, jen ti dojde čas.“

‚Širu, pojď plavat, já mám zoufalství, chci se utopit.‘ Takhle zvu Š. na plavání.

Tak jdeme s Š. plavat poslední večer před začátkem semestru a navíc na Valentýna. Absurdity. Nejtěžší na plavání s Š. je neutopit se při záchvatech smíchu, ale to už jsem tady určitě někdy napsala. Dostaly jsme se až k preambuli potápěčů a k tomu, že příště si musíme vzít neopren a zalaminované kartičky na znaky, abychom se je mohly učit pod vodou.

Cestou na BP seminář, se vždycky cítím jako ON. / The sky's black. the moon's pink. / God will give him blood to drink. /

Běžnou součástí psaní diplomové práce je zakoušení paniky a hrůzy. Pak přichází vyjasnění si upřímnosti svých myšlenek a uvědomění si vlastní identity. Do fáze radosti jsem se zatím nikdy nedostala.

Máme doma pořád bezedný pepř, který V. v létě přivezla z Německa.

Úterní hodiny japonštiny máme asi v nejvíc fancy místnosti na celé univerzitě. Skoro celou ji vyplňuje obrovský, oválný, dřevěný stůl a kolem něj jsou rozestavěny masivní dřevěné židle s měkkými polštářky a vyrytými logy univerzity na opěradlech. Taky jsou tam fancy lustry. Jsem zvědavá, jestli mě na KASu dokáže ještě něco překvapit.

Slzy smíchu ve vinárně.

Cestou z vinárny na párty jsme asi do deseti minut splácaly dvě čokolády. Cestou z párty jsme zase neskutečnou rychlostí spořádaly croissanty. Vrhly jsme se na ně jako kudlanky. Nejlepší momenty celého večera / noci / rána.

Nestejné vinné skleničky v Metru a tanečky.