Chci léto a rum. / Chci být po pás ve vodě. / Chci road tripovat, stanovat, splavovat a soulodit.
Léčím si duši tím, že čtu Cizí básně.
"Jenom mi to řekni, že nic nebude, že se nic nestane." Z nějakého nepochopitelného důvodu mě to neuvěřitelným způsobem uklidňuje.
Taky mě uklidňuje, že V. celou páteční noc a sobotu četla knížku o upírech, na kterou narazila při úklidu. (500 stránek)
Vím, že můžu trpět jedině s V. A zároveň se bojím, abych neztratila všechny ostatní přátele kvůli tomu, že budu morous až do června.
Rozčiluje mě, že zásadní rozhodnutí v životě jsou do značné míry ovlivněny city. Například výběr partnera.
,My body is a dead language and you pronounce each word perfectly.‘
Někdo prostě TRPÍ a někdo jen tak JE se svojí nádhernou duší.
Raduju se z maličkostí. Můžu zase nosit tenisky / poslala jsem první Psaní letošního roku / mám nový omamný parfém / snídám cheesecake s malinovou polevou.
Vedoucí BP mi napsala jedno pozitivní slovo téměř pohřbené pod nánosem komentářů a připomínek k úpravám. Takhle si připadají vězni, když jim po měsících mučení jejich věznitel dá misku vody. (Takhle mluvím o psaní BP. V. mi říká, že jsem blázen.)
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
2 komentáře:
ještě, že ta rozhodnutí jsou ovlivněna city - čím jiným by pak byly?
ať už je červen, ach jo
jsem si naprosto jistá, že ty to zvládneš, milá V.
Občas zapomínám, že sarkasmus nejde přečíst a že napůl vtípečky dělám jenom já.
Okomentovat