"I am in the mood to dissolve in the sky."

V: ‚Myslíš, že se všichni géniové bojí ptáků? Širu a Sheldon…‘

Mám dečku a plyšového slona, což do sebe vsakuje úzkosti.

Koukáme na Freeheld, Ellen Page je drobounká automechanička a Julianne Moore je policistka.

Pak spím nahoře na palandě obložená plyšákama a hebkýma dečkama V. Všechno to pohlcuje úzkosti.

S bušícím srdcem přecházím koleje.

Bolí mě duše, špatně se mi píše.

人間になりましょう。 -> V: 猫になりましょう。

Točí se mi hlava a mám pocit, že slyším, jak V. v kuchyni rozsypává na podlahu perličky. Cinkání z dětství.

Najednou mi došlo, že jméno Mirai (未来) znamená ,budoucnost‘.

Chtěla jsem to zjednodušit, tak jsem řekla, že tam jsou dva pěkní barmani a jeden z nich je holka.

Moje pocity jsou uloženy jen mělce pod kůží, proto tak snadno brečím ve vlaku nad Fulghumem.

Nemusíš říkat ‚mám tě rád‘, když zrovna v tu chvíli nemáš rád nikoho, ani sebe. Nemusíš říkat, že se ti stýská, když chceš na chvíli být sám. Díky, Fulghume.

Mám pocit, že mi uhnívá duše a nemůžu najít příčinu.

"Let’s all leave each other alone we’ve been through a lot."

Ze všeho nejvíc teď chci do lesů.

And that's where I am / Silent in the trees.