čtvrtek 21. ledna 2016

Iridescent je barva bublin.

Na prvním pokusu zkoušky z japonštiny jsem vyčarovala z ničeho znaky pro čarodějnici. (魔女)

V nové kavárně divní lidi a hipstři s mikinama naopak. Ani dva čokoládové muffiny mi nepomohly na depresi. Jedině dorty mohly utišit můj žal.

Před spaním jí říkám, že je motýlí sen.

Loučíme se spolu a zimní slunce se jí odráží v očích tou nejprůzračnější modří.

Neříkejte mi, že já jsem ten kumulátor šílenství.

‚Ale kdy a za jakou cenu?‘ je teď moje odpověď na všechno a ‚až bude čas‘ je moje nejmíň oblíbené slovní spojení poslední doby.

Místo psaní bp si hledám zákony o medu.

Tečou mi slzy, když M. mluví o štěňátkách, protože je chci mít u sebe. Vzápětí si o půl dvanácté v noci vařím květák, protože na něj mám chuť.

Lehounce sněží. Jenom tak jedna vločka na metr krychlový.

Žádná práce není zbytečná. Sice nestíháš, ale na druhou stranu se dozvídáš spoustu zajímavých věcí. Ponořená ve zvukově-symbolickém systému japonštiny ve světě lingvistů. Začíná mě to zase bavit a naplňovat.

1 komentář:

Valerie O. řekl(a)...

vař si květák a cokoli kdykoli, jez spousty muffinků a taky se nech objímat, jen abys zahnala depresi.