pondělí 18. ledna 2016

ちょっとね。

Na tom stojí celá japonština.

B. silák nemůže otevřít skleničku s bazalkou, kterou jsem zašroubovala.

Hladové borovice.

B: ‚Máš na sobě smetíčka z dečky.‘
-> ‚To jsou hebké smetíčka, ty nevadí.‘

‚Ty mi dáváš úplně hektolitry lásky.‘ Jako by se láska počítala na hektolitry.

‚Ještě mě nikdo nelíbal u solení masa.‘

Musel přijít správný čas, abych ti mohla říct ‚Lásko‘.

Vezeme nocí smutného labradora a v rádiu hraje Summertime Sadness.

3 hodiny spánku a cesta domů po mostu, na kterém voní čokoláda z továrny, která je poblíž.

Dvacetiminutové zdřímnutí bez spánku u V. na koleji mi zachránilo život. Mám pocit, že padám hlavou napřed a rychle se ke mně blíží chodník. Zároveň fyzicky cítím, jak se ze mě odplavuje únava.

Nakonec si s V. na chmury kupujeme na vrátnici červené víno a čokoládu a bereme si to s sebou do studovny ke skriptům. To je náš život - japonština, čokoláda a červené víno. Anything goes. 嬉しい

‚Já bych se chtěla vznášet v oceánu.‘ -> ‚Nebo ve Vesmíru. I když to je trošku creepy…‘

みどり našel na Taiwanu hvězdnou bránu.

Žádné komentáře: