„Dej tomu čas a makej.“

Čekáme na výsledky testu. わ先生 vidí, jak jsem zabalená do bundy a vlněného šátku: 寒いですよ。正しい。素晴らしい。

První pokus japonštiny 不合格. Surprise, Surprise. 二十点。心配しないで。頑張って。

Jenom M. mi řekla nahlas to, co jsme i tak všichni předpokládali. ‚Stejně víš, že to nedáš na první pokus. Jsou to JC5.‘

Při odchodu mi わ先生 říká: „A zlepšete znaky!“ Ano. Protože já se teď mimo jiné za méně než dva týdny naučím psát 2000 znaků a zapamatuju si všechna jejich čtení. Určitě. Zlepším si znaky.

Trvá mi třeba půl hodiny najít drobounké záchvěvy pozitivního myšlení, vyhrabat se z deprese, najít odhodlání pokračovat v práci a přesvědčit se, že všechny moje snahy nejsou úplně k ničemu. A vzápětí všechno může zmizet do nikam během vteřiny. A takhle se to opakuje mnohokrát denně.

Musíme být 打たれ強い.

What My Mama Never Told Me.

Romance je vždycky chemická.

‚Virgo: The girlfriend who is low-key concerned for their partner at all times, is always worried when their partner does anything dangerous (physically or otherwise), really soft, likes to pet/rub their partner, gives the cutest little nick names, a bit of a tease, always trying to figure their partner out.‘ (Všechno je to pravda.)

Pouštím si rap, abych se motivovala k psaní bakalářky.

Mohla bych prosím jednou provždy přestat zapomínat, co je to foném?

Místo psaní bp objevuju nové nadpozemsky krásné písničky od Mountain goats.
,Damn it, John Darnielle, show me one thing I don't love of yours.‘

Jen tak mimochodem si mezi bambilion poznámek na počítačové ploše přihazuju další s obsahem státnic. 大丈夫 / イチゴ

Za ubytovací stipendium bude velký nákup a cesta do Prahy. Díky, univerzito.