Zápočet z konverzace.

な先生 se líbí perníčkové náušnice od sestry, které jsem si vzala pro štěstí.

ゆ先生 mě chválí: パーフェクト - jsem nekonečně 嬉しい.

S. se snaží anglicky (aby tomu rozuměla i studentka z Litvy) vysvětlit, na co se jí ptali. Nejzábavnější desetiminutový proslov, ve kterém se jí nedaří udržet jeden jazyk ani v jedné větě, pořád se jí tam pletou japonská nebo česká slovíčka. ‚I wanted to use 自動販売機. And I was in Japan…私は…He was Tara 先輩の友達.‘ Pohoda jahoda. 大丈夫 / イチゴ. Nemůžu se přestat smát. S. mi japonsky říká, ať toho nechám. やめなさい。 Na to, jak se jí všechno pletlo, byla ke mně nečekaně zdvořilá.

Širu na zkoušce vyprávěla o tom, že sbírá zeleninové boty a prosila souseda, aby jejímu psovi dal nádraží (dvakrát denně), zatímco bude na pracovní cestě. ‚Zelenina‘ se v japonštině od slova ‚levný‘ liší jen jednou samohláskou a ‚krmení‘ a ‚nádraží‘ zní taky (vzdáleně) podobně.

Taky přemlouvala kamaráda, aby jí místo slovníku půjčil vlak. 電車を持ってきてください。

Pokud budeme někdy mít s Borůvkovou společnou domácnost, tak budu mít na starosti prádlo, protože Borůvková nerada věší a skládá a mně to vůbec nevadí, možná to dokonce i dělám ráda.

考えに考えて出した答えが間違っていた時には、泣きたくなる。～ už příští pátek

Jako vždy se o to pokouším: Myslet si, že odpověď byla, když ti bylo špatně, nebreč.

Borůvková je zmatená, když jí říkám, že je letní chvění. Lichotky mi zjevně moc nejdou. Ona mi tvrdí, že jsem hvězdičky.