středa 4. listopadu 2015

Jde o to, kdo je na koni.

Stejně nemůžu pracovat, když mě bolí duše, tak jsem místo toho šla na お茶会. Bylo nás tam 7, z toho jedna Japonka, která mluvila kansaiským dialektem. Za každou větu přidávala へん (hen), což znamená mimo jiné třeba stranu nebo, že je něco divné. (O tom dialektu jsem se dozvěděla až na konci večera a předtím jsem celou dobu byla zmatená, co je pořád divné, nebo jaká strana.)
Hráli jsme Samurajský meč, což je rádoby-japonská obdoba Bang!. Zábavička. Hoho vtípky a sakury.
Jestli se někdy ocitnete v olomoucké čajovně Kratochvíli, dejte si čaj, který se jmenuje „Zamilovaný Shakespear“. Mňaminka.

Zase ve Staré tentokrát s celým KT v plné polní. Mé nejdražší.
Nejhorší na tom opravdu je, že tě nemá kdo obejmout, když to potřebuješ, jak říkala M.
本当に涙が彼女の目にあふれましたか。

‚Vyměníme si prstýnky a potom bude obří kalba.‘ Doufám, že mě někdo ze třídy pozve na svatbu.

Už taky místo budíku poslouchám, jak si Jake z Adventure time u vaření zpívá Bacon pancakes jako to dělá She-keeps. Děkuji, má milá, za cenné rady do života.

Nejhezčí zjištění poslední doby, V Kitchen sink zpívá s Tylerem jeho bratr Zac! Už tak to byla nejvíc rozbíjející písnička. Teď je to všechno ještě nádhernější. Mé ubohé srdce. Já už nechci v životě nic jiného, než aby na mě Tyler křičel.

Samozřejmě, sypte na mě svoje smutky. Já to přece zvládnu / snesu / vydržím. Když na to přijde, taky přece umím tišit cizí žaly.
A jindy zase chci, aby ze mě někdo vymazal všechny hořké vzpomínky. Hořkost mě poslední dobou ničí ze všeho nejvíc. Hroutím se. P. mi dává čokoládu a alkohol. Bere mě za ruku, vysává ze mě démony a potom je plive do kouta. Takové je naše spolubydlení, když se na to všichni pořád ptáte.

Žádné komentáře: