Hard Came the Rain

Třeba prostě jenom není nikdo, ke komu bych mohla patřit.

Potřebovala bych, aby se moje otevřené rány zacelily do jizev.

Prvně běžím spadaným listím. Možná to bylo tím, že už se začínalo stmívat a za plotem u jedné továrny byla fakt docela děsivá smečka psů, ale byla jsem asi o deset minut rychlejší než obvykle. Background music tentokrát System of a down, moje dávné lásky. Bylo mi krásně v endorfinovém rauši. Pískali na mě nějací dělníci a mně to ani nevadilo. Třeba to znamená, že u toho běhání konečně začínám vypadat trochu profesionálně (haha).

Náš kocour chodí po Nekonečné, téměř průzračné modři, kterou jsem půjčila P.
V: „Hej, hej on šlape na Rjúa!“ Nevěřila bych, že takovou větu někdy řeknu.

Ve čtvrtek 聞き会 (poslechový večírek) našeho záznamu z rádia. Těším se nekonečně. Celá 変なグループ a k tomu L. z architektury. Krásný střet mých dvou světů. Budou mňamky, víno, dobrá hudba a vtípečky. To chcem.

A už v pátek přijede do Olo She-keeps (K) „vyžrat ty cukrárny a kavárny,“ jak tomu sama říká. Půjdu tady prvně do divadla. Navíc v takové milé společnosti. Sobecky bych si chtěla s K. popovídat o samotě. Proč nám tohle nikdy moc nevychází?

Kdyby mi někdo zazpíval Let Them Talk a hrál u toho na piano, tak si ho vezmu.

Taky chci jednou zažít tlakovou vlnu v šinkansenu.

Mám ráda ten moment, když si k sobě sedáme a já prvně pocítím tvoji opravdovou blízkost. Jako první je to ta blízkost, co překročí hranice. Ta blízkost povoluje. Teď můžeme všechno. „Anything, you can do anything.“ To jsem celá já.