To je tak hořkosladce výstižné.
M. mě objímá a tvrdí, že jsem rozbitá stejně jako Jesse, který nechce přijímat lásku. Bráním se: ‚Já nechci tvoji lásku‘ a je to nejupřímnější, nejpravdivější lež.
Často žasnu nad tím, jak jsme my dvě mohly být na gymplu takové kamarádky. Jsme nejodlišnější lidi na světě. (Lady) M: ‚Buď ráda a nepátrej po tom.‘
‚Někdo ve vesmíru o nás pečuje a zorganizoval, abychom se někdy potkaly!‘ Asi to bude pravda.
Schovávat si klíče do podprsenky, jak mě to naučila Š., je nejlepší vychytávka / life hack / 改善 poslední doby.
Večer na přednášku Každý-mluví-o-své-zemi. Cesta k Hoblině je magická. Jde se pěšinkou, která je osvětlená kulatými pouličními lampami, nalevo je děsivá zahrádka se sochami ženských postav a napravo opuštěný dům s vymlácenými okny. Vevnitř je útulno a v kamínkách hoří oheň. Na barové stoličce sedí rozkošná Maki. Má vlasy sčesané do dvou copů.
Nejdřív potkávám T, vzápětí J. a mám hroznou radost, že ji vidím. Dáváme si spolu pivo. Je to vždycky tolik milé, bavit se s lidmi z předchozího života. Nejpřirozenější rozhovory o čemkoliv.
Další důvod proč miluju naši lektorku ruštiny -> Když jsme se nějak dostali k tomu, jaký bychom jí vybrali dárek a všichni navrhovali čokolády, kytky a šperky, tak se začala rozčilovat, proč ženy častěji nedostávají darem alkohol. Nejlíp whiskey.
‚V. zhroucení 駄目!‘, takhle mě Š. utěšuje.
Co se může stát nejhoršího? Neodstátnicuju na jaře. To dokážu přijmout.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat