Samotnou mě děsí moje únavou šílené oči.
Autorské čtení v rámci Mezipater v DD. Piju heřmánkový čaj a je mi útulně.
Nedívej se mi do očí, když říkáš, že duše bolí víc. Niternosti, Markétko, jak tohle můžeš na veřejnosti číst? Mám k tobě záchvat něhy.
‚Tak jak to teda máš?‘ Je otázka, kterou nenávidím ještě víc než tu: ‚A proč ses vlastně začala učit japonsky?‘
Cesta nocí do cizího města, div že neomdlévám nervozitou. Meeting her friends and all.
‚Tak si tu dečku vem ty!‘
-> ‚Ty si ji musíš vzít, když ty je máš ráda a já je neznám!‘
Pijeme spousty heřmánkového čaje, koukáme na film, tulíme se a já se cítím jako doma. Všechno je tak krásné a absurdní.
Zavírám dveře, aby k nám v noci nemohli démoni. Tebe takové věci vůbec nestraší.
‚Koho sis to vybrala? Ke komu se to tulíš?‘ Tebe, přece tebe / k tobě přece k tobě.
Snídat s tebou ráno borůvkový jogurt a k tomu poslouchat Keatona Hensona mi přijde jako nejpřirozenější věc na světě. Dusím se pocity a slzí mi oči.
‚Ty to nechápeš, já z toho mám rýhy na duši, že se to všechno stalo tak rychle.‘
‚Nevadí, vyhladíme.‘ Celý život jsem čekala na to, až mě takhle někdo uklidní.
Fyzicky mě bolí, když říkáš, že se balíš do dečky jen, když je ti zima.
‚Nemáš být tak úžasná.‘
-> ‚Neříkej to.‘
‚Nemáš být tak, tak, tak…‘
Vézt se s tebou v autě je největší bezpečí.
‚Ty do toho taky docela padáš…‘, říká, když se k ní tisknu vším, co mám, zatímco řídí.
Líbat se s tebou na červené je nejhezčí floutkovství. Rozpouštím se, točí se mi hlava a za zamlženými skly je všechno ozářené tlumenou červenou barvou.
Po všem tom stresu je mi najednou tak dobře, vyplavujou se ze mě všechny nakumulované emoce z nitra rovnou na povrch, poskakuju, směju se jako blázen, házím všechno za hlavu a vzdychám ti do pusy.
Pak běžím zpátky na náměstí, naprosto nepříčetně, piju punč a cpu se čokoládou.
O pár punčů později s V. po cestě domů máme problém rozeznat srnu od zajíce. Zábavička.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
5 komentářů:
páni, to je tak strašně krásný. úplně se mi zatajoval dech, když jsem to četla poprvý (jo, musela jsem si to přečíst ještě jednou), všechno si to živě představuju a mám hroznou radost, že jsi teď zachumlaná mezi všema těma čarokrásnýma pocitama. třeba je Ona to *zlato* na opravování. :)
(a tvůj komentář ve mně rozlil teplý proudy radostí)
(Když mě by třeba hrozně zajímalo, proč děláš zrovna japonštinu (a zvědavost se ve mě láme s naprostou nechutí k týhle otázce, která mě, coby ne-tak-úplně-obvyklýho (i když tak husťácká jako japonština švédština rozhodně není)jazykáře, taky potkává :) )
Třeba je Ona to zlato.
Dneska v noci jsem jí vyprávěla o kintsugi. (金継ぎ) Dostala jsem za to plnou náruč něžností.
***
Tak já teda asi nějak smysluplně sepíšu, proč se učím japonsky. Aby mě to netrápilo, že se mě na to každý ptá. A vytisknu si to a budu to rozdávat jako letáčky.
幸
せ
！
心
Jůůů, 縦書き! 心
Okomentovat