Tragédie tohoto týdne:

V pondělí si Širu shodila ze stolu svůj oběd, který se zrovna chystala sníst. Místo toho potom obědvala hrušku.
Potom v tramvaji potkala revizora, když se vracela domů z běhání. Měsíčník měla v druhé mikině. Když přišla domů, zjistila, že ten měsíčník mezitím zmizel. Prohledala celý byt včetně koše. Nikde nebyl.

天使 prohlásila, že se cítí, jako by měla v hlavě mech. Takový ten, ze kterého se práší, když na něj šlápneš. Tím výstižně popsala duševní stav nás všech.

Hezký lektor s britským přízvukem, ke kterému chodí Š. a K. na angličtinu si našel přítelkyni.
K: ‚Mě už nad vodou nedrží vůbec nic. Já už se topím.‘

Ve středu opět s Effy v rádiu.
Nejdřív se v Ostravě na kolejích učím slovíčka do firemní a technické japonštiny. Poslouchám Foals. Už vím, jak se japonsky řekne cívka, transformátor a voltmetr. Příčetnost.

Pak už další díl mých rozhlasových dobrodružství. / Tentokrát o lgbt literatuře. / Nejsem tolik nervózní jako minule, takže se o to víc bavím. / Zábavička i přes drobné technické problémy a trhliny v mém projevu.
Četla jsem Rimbaudovu báseň. Tu Ginsbergovu jsem nakonec přečíst nedokázala. Byla v ní větší koncentrace patetičnosti, přílišná tíha na moji duši.

Ve vlaku domů jím potmě máminu přesnídávku s piškoty. Nejmilejší me-time.

Dneska jsme si s Š. samy připravovaly furiganu (čtení znaků) na odpolední vyučování. Tohle by nás už nikdo neměl nechat dělat. Naše šílenství se násobí. Za hodinu už mě bolela čelist a břicho od záchvatů smíchu. Přišly jsme na to, že jsme si obě našly příčetné kamarádky (já V. a ona K.), aby hlídaly nás šílený život.

Proč se vždycky dostaneme k takovým věcem jako:

„Proč činčila sežrala vesmír?“

Š: „Já vždycky u zubaře řeknu hned na začátku, že chci umrtvení.“
V: „Já bych se chtěla umrtvit už navždy.“
Š: „Pěkný eufemismus pro to, že se chceš zabít. Škoda, že zní ještě hůř.“

Překládáme stylem: „Ten rohový kámen je velmi zlobivý.“

Š: „Hanka má příčetný život. Ráno brzy vstane, jde do práce, vrátí se jako člověk.“
V: „Na rozdíl od nás. My se ze školy vždycky vrátíme o něco víc jako nestvůry.“

Chlapce s divným životním příběhem jsme přejmenovaly na tapíra. Don't ask me any questions.