pondělí 28. prosince 2015

Moje malá, nerozumná Borůvková.

Miss you terribly already / Miss the space between your eyelids
Miss your teeth when they chatter / When we smoked out in my garden / When we couldn't sleep for all the heat / Soft talk began to harden

Miss your small hands in the palm of mine / And the fact you're always waking in the night

In spite of real distance, we'll always be close / And though your skin's sheet white and your arms carry scars / But still, let me tell you that I love who you are

Rozespalé něžnosti jsou jedna z věcí, které na vztahu zbožňuju možná úplně ze všeho nejvíc.

Jen blízkost tvých klíčních kostí by mi stačila k absolutnímu štěstí.

Vůně našich žalů přebíjejí feromony.

Zrušila bych všechny lidi, kteří ti kdy v životě ublížili.

Všude to po tobě voní. Ustlala bych si jen do té vůně jako do nejměkčí dečky.

S tebou jsou i ty nejzákladnější věci tolik intenzivní. Stačí tě jenom držet za ruku a je v tom úplně všechno. Všechno ze mě, všechno z tebe a všechno z nás.

Natrhala bych ti kytičku fialek navzdory tomu, že je konec prosince.

Utulila bych tě, až by z tebe nic nezbylo a potom bych hořce plakala, že tě nemám.

Všechno v tobě tak krásně tepe.

Dala bych si tě do kapsy u košile, rovnou k srdci, a nosila bych tě všude s sebou.

1 komentář:

Eleanor řekl(a)...

Ano, ano! Úplně přesné, jako bych to psala já sama.
A větu: "Jen blízkost tvých klíčních kostí by mi stačila k absolutnímu štěstí." tesat do kamene!