And the boom box on my shoulder was a box of clementines (Myslím, že by se to mohlo líbit Valerii.)
M. mi říká jen: ‚Já tebe taky. Já tebe taky…‘ Bez ničeho předchozího, protože to není třeba. Už víme, že se vzájemně zbožňujeme.
Čtu si o spoustě japonských démonů a piju 不味い čokoládovou kávu, protože jsme všichni bez peněz a došly nám poslední zbytky sdílené kávy. Lepší než drátem do oka, jak říká F., ale pořádně si nejsem jistá ani tímhle.
‚Já potřebuju obejmout,‘ povídám M. a rovnou zvedám ruce. Nevím, jestli opravdu potřebuju obejmout nebo by mi stačilo jen o jednu třídu chutnější kafe.
Celé zástupy japonských démonů. Opravdová horror-show. ‚Podivné a hrůzostrašné jako křik bažanta nebo zápas draků.‘ Jaká oddanost - čekat na někoho s větévkou chryzantémy a lehkým sake. Muži, kteří zůstali ve vesnici, se změnili ve vlky. Samozřejmě. Taky chci, aby v mém životě bylo období, kdy mými společníky budou jen lišky a sovy. Vstoupit do jezera a chtít si zaplavat jako ryby - nejčistší touhy. Ucítit, jak mě krájejí a probudit se ze sna. Hodit obrazy do jezera, aby se namalované ryby odlepily od papíru a začaly se prohánět ve vodě. Nepůjčovat deštníky krásným ženám, mohli by to být démoni v přestrojení. Tam, kde velryby dávají dobrou noc. Taky chci na jarní pouť k vodopádům, ztratit se v Japonské mimorealitě.
Kdybych někdy měla děti…Kdybych někdy měla dceru…Jmenovala by se Nina.
Ach, Nina. / jsi mé úzko, jsi krev z řezných ran / Ach, rozbitá Nina. Trpící Nina a v ní všechny smutky světa a ona je na ně sama.
Pár slov od D. a tolik hřejí, tolik hřejí.
Můj nový diář má v sobě kapsu na kartičky proti démonům.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
1 komentář:
A já budu mít Ester. Doufám, že se seznámí a něco spolu budou tvořit nebo tak, protože Ester & Nina zní božsky! /A teď doufám, že mi to jméno nikdo nevyfoukne a za pár let se bude každá pátá holka jmenovat Ester. Takže pšt! Nic jsem neřekla./
Taky mi teď došlo kafe. A nemám an čas koupit si nové - tragédie.
Okomentovat