Zrní

jsou největší kulíšci a vymítači démonů. Nejmileji a nejupřímněji říkají ‚děkujeme‘. Jsme s Coffee lover K. mořské řasy v bundách na náměstí. ‚A na čí to jde bedra, na čí bedra to jde?‘

Zpěvák je Bytost víc než cokoliv jiného a víc než kdokoliv jiný. Tancuje bosky jen tak v tričku začátkem prosince. Přivírám oči pod návaly krásy.
Myslím na to, že se všechno mělo stát přesně v tomto pořadí. Úplně všechno. ‚Teď je nebe, teď je nebe teď.‘

Na čí to jde bedra, na čí bedra to jde, že jsou Zrní největší vymítači démonů?

‚Vem nás, Slunce, vem s sebou k moři.‘

Pak na opravdu jen jeden punč s holkama. 珍しい。

Občas mám tak výborný pocit produktivity a spousty energie a to se střídá s chvilkami, kdy mám pocit, že mi únava hloubí díru do hlavy a mozek prostě odmítá fungovat.

Správná kamarádka vám klidně pučí kartáček na zuby, když není zbytí. A taky tričko, ve kterém už párkrát spala.

Ráno si s V. meduňkovým čajem léčíme post-čokoládovou kocovinu.

Povídám K., že jedu na víkend ke své milé. A mám z toho hroznou radost, že můžu tohle říct.