Fancy fucking up

a už klasicky na rozpíječku k Širu. Její výborné víno a domácí mňamky. Heaven. Š. nám tancuje ve fancy šatech a masce Darth Vadera. Všechno mě bolí od smíchu. Střídavě všechny rozléváme víno. Aspoň v tom protentokrát nejsem sama. Posloucháme Te Quiero Puta od Rammstein a vzápětí Otevřenou zlomeninu srdečního svalu od Wanastovek. Celkem vyvážený playlist. Plánujeme výlet na jih k Š. do sklípku a cpem se cukrovím.

Pak další hromady vína v karafách v Jazz Tibetu.
‚K., řekni, že chceš tu rozlévanou Pálavu.‘ -> ,Dobře. Prosím, já bych chtěla to víno v té karafě.‘

あ様 nás seznamuje s miloučkou Japonkou. Pořád se usmívá a několikrát nám říká 皆はかわいい! かわいい! すごい! Usmívám se zpátky, ale jinak vůbec nevím, jak na to reagovat. Je drobounká a vlasy má spletené do dvou copů.

Mám důležitý úkol. I am holding our fort. Our fort = náš stůl, kde máme naši vázu na víno a skleničky.

Naprosto příčetný rozhovor o životě na kasu s あ様.

Hanz se přidal k našemu Top týmu, vyvádíme spolu hlouposti, jako bychom byli všichni odjakživa nejlepší kámoši.

K. byla mažoretka!

Pak dalších pár skleniček v Sku. M. mě zase kousla do ramene. Ještě silněji než předtím.

K. byla hvězda večera. Tancovala po celém pódiu. Tentokrát žádná V. hadrová panenka. Ale V. good girl. A najednou je půl páté ráno.

Úplně poslední písnička je naše. Like I can od Sama Smithe. ‚But they'll never love you like I can, can, can.‘ Tancujeme a občas tě jen tak objímám vším, co mám nebo držím za ruce.
‚We both have demons, that we can't stand. / I love your demons, like devils can.‘
‚Já tu písničku zbožňuju.‘ -> ‚Takže ty víš, o čem to je…‘ Potom se rozsvěcí světla.

K. odchází v pět ráno k cizímu klukovi domů. Nerozumnosti. Až ráno se dovídáme, že bydlí v bývalém klášteře, kde nejspíš mimo jiné skládá vlastní hudbu. K. od něj ještě na té párty dostala plyšového ptáka, který byl nejspíš, jak se později ukázalo, vedoucího bakalářky V. Absurdity. Plyšoví ptáci, Tardis a bezové hůlky.