Vyznání. Opravdové vyznání.
Každý, kdo má dvě ruce a bušící srdce, přece musí umět hladit a líbat.
Na spánkový deficit jdeme spát až o půl páté ráno. Nerozumnosti. A můžu za to já. Neposlouchám tě, když se snažíš být rozumná. A místo toho tě nepřestávám líbat.
‚To, že sis nechala propíchnout jazyk, bylo nejlepší floutkovské rozhodnutí, jaké jsi kdy v životě udělala,‘ povídám naprosto neuváženě.
‚My už nikdy nebudeme příčetně spát‘, shodujeme se.
Snídáme výborné kafe a lívance s borůvkovou marmeládou. Mám 二日酔い a sugar rush, točí se mi hlava a je mi krásně.
Saháš mi rovnou na srdce, má drahá. Blízkost, blízkost, niternosti. He-bouč-ká. Už není cesty zpět.
‚Uč se nebo se pojď mazlit,‘ jinou možnost prý nemám, tak co se dá dělat.
Učím se ve Zlíně na 日本語能力試験 a Borůvková mi u toho spí v klíně. Už se s tím musíme pomalu smířit, že se naše životy v podstatě skládají z absurdit, jak říkala V.
Jsem nejšťastnější člověk na světě, přestože mám spánkový deficit a spoustu práce. Mám výbornou kávu a borůvkové lívance a lásku. Bojím se, čím budu muset splatit všechno tohle štěstí.
Dečky, hrníčky a objetí jsou domov a bezpečí.
V. mi píše: ‚Awwwwám si tu po pokoji‘. A já si awwwwám uvnitř, i když jsem v celém bytě sama. Vůbec není potřeba dávat nic hlasitě najevo. Užívám si klid a vyrovnanost.
Moje tělo dělá ústupky, jak říká Širu. Míň než pět hodin spánku. A k tomu půl lahve kubánského rumu. Nekonečnem kávy potlačuju únavu.
Na šesté rande docela dobré.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
3 komentáře:
ale to je nádhera, má milá, úplně mě z toho hřeje u srdce a mám z tebe velkou radost. :) a celý tohle je jedna z nejskvělejších věcí, co jsem kdy četla!
Souhlasím s Valerií.
Je to hřejivé a lívance, ach! Krása, krása!
Byla to krása a nic než krása. Taky mě to pořád hřeje, když si na to vzpomenu.
Okomentovat