Poslouchám hudbu, která ztělesňuje duši M. / Zakuklenci hrající basket ve zlatých teniskách.
Note to myself: Pokud tě něco trápí, tak na tom záleží. Bez ohledu na to, o jak malou věc se jedná.
Dokud nejsou jistoty, tak jsou pochybnosti. A takhle to prostě je.
Sorry to be heavy but heavy is the cost. And also I’m not sorry.
V. mi přichází o půl jedenácté v noci zachránit život. A zachraňuje ho až do dvou ráno, dokud nejdeme spát.
Ráno v kuchyni potkávám M. ‚Promiň, asi jsem se včera chovala trochu divně, já jsem byla hrozně unavená.‘ -> ‚Tady byla V? Asi ve dvě ráno se z vašeho pokoje ozýval opravdu děsivý smích.‘
Ještě, že mě studium japonštiny naučilo zvládat spoustu věcí najednou, jinak bych se z toho zbláznila. A možná jsem se i zbláznila. A kdo se jednou zbláznil, už nikdy nebude normální. Ale stejně.
Prostě jsem si normálně do denního plánu přidala položku ‚budování vtahu‘ a vyhrazuju si na to čas.
Na random s V. na jógu. Bylo to výborné alternativní odreagování od všeho. Jsme bojovníci, stromy, půlměsíce a pokoušíme se vzlétnout. K tomu nám hrají Coldplay.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
2 komentáře:
slepuje tě zlatem, a ten smích určitě tvořil vesmíry. buduj vztah! (personal je krásný)
Ten smích tvoří naše šílené vesmíry, to máš pravdu. Je to možná jeho úplně nejdůležitější substance.
Okomentovat