V: Otevřela jsem si cider a vzápětí jsem si ho půl vylila do postele.
Š: Přidal se k mému čaji, už jsou oba v říši rozlitých nápojů.
Co mě dokáže zaručeně vždy pobavit: vzpomínka na to, jak se tehdy ~ probudila s noční košilí naruby a ještě naopak.
Máme v naší univerzitní knihovně studovny s názvy Zmijozel a Nebelvír. Strašně mě baví říkat: ‚Sejdeme se ve Zmijozelu!‘. Jsou tam heboučké zelené gauče.
V: Já myslím, že se ani nenadějeme a budou státnice.
Š: Já myslím, že už jsme se nenaděly.
M. se kvůli tomu asi částečně trápí, ale podle mě to není vůbec důležité, kým se, jak se.
Jednou pojedu do USA na koncert LP a ukřičím se v první řadě a taky na Plenty do Japonska, abych se zblízka přesvědčila o tom, že jsou to opravdu největší koblížci.
わ ve své pastelově modré košili a světle zeleným svetříkem přehozeným přes ramena. *_*
Nová deska Foals je ultimátní krása.
Also who the fuck is Johnny and why is he on the rooftop?
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
5 komentářů:
Můj čaj je v tom nebíčku všech nápojů také.
A vždycky sem chtěla chodit do Bradavic, závidím ti, že se tomu můžeš alespoň částečně přiblížit.
Och!!! Chci do vaší univerzitní knihovny!
Zmijozel! Chci na navstevu.
Vidíte, další důvod, abyste obě přijely na návštěvu. :))
Naplánujem výlet!
Okomentovat