středa 14. října 2015

‚Vodka won't solve all your problems, but it's worth a shot.‘

V neděli jdu konečně běhat (část trasy mezi továrnami, část v creepy čtvrti s obřím potrubím kolem cesty, které vypadá jako by vedlo do Tajemné komnaty). Dřív se mi u běhu dobře přemýšlelo. Teď už nezvládám ani to, jen mechanicky běžím a poslouchám seaweed hudbu a stejně se cítím jako nejšťastnější člověk na světě.

L. mi posílá cimrmanovskou písničku proti trudnomyslnosti. 本当に必要だった。

A. říkala, že je částí duše bohém, který by nejraději jen tančil a běhal po lese, ale na druhou stranu taky hrozně ráda získává vědomosti a chtěla by se stát vědcem, takže teď studuje vysokou školu (japonštinu a filozofii). Měla jsem jí dát nějak najevo, jak moc jí rozumím. Já se taky moc ráda učím a dozvídám zajímavé věci. Ale moje duše trpí, když delší dobu nemám čas na to, abych si četla básničky, koukala na pohlcující filmy nebo chodila na koncerty.

Píšu úkol do ruštiny a u toho poslouchám korejský rap.

Vzhledem k tomu, že nic nestíhám, zapsat si španělštinu, ruštinu a korejštinu bylo opravdu příčetné rozhodnutí. Hlavně, že teď umím říct ‚Nevstupujte na trávník!' španělsky.

Za chvíli už nebudu umět sestavit větu, která by nezačínala ‚co se týče‘ nebo ‚vzhledem k tomu‘ podle japonského vzoru.

Poslouchám proti zádumčivosti Beethovenovu Devátou, jak radil Fulghum. Pomáhá to. Diriguju neviditelný orchestr a P. se mi směje.

Podle urban dictionary je crush ‚a burning desire to be with someone who you find very attractive and extremely special‘. Takže tehdy nemohlo dojít k nedorozumění. (Jako by to teď už nebylo všechno jedno.)

Čím dál tím víc přemýšlím o zhroucení. Už nic nepomáhá. Ani objetí od M., když má na sobě svoji nejměkčí mikinu. Sedím s hlavou v dlaních a rozpadám se zevnitř.

Po sprše jdu spát そのまま s mokrými vlasy a dovoluji si pět hodin spánku.

4 komentáře:

K. řekl(a)...

Vílo,
děkuji za krásně něžný pohled (do tvé duše)
Fulghum je kouzelný, pamatuji si to okouzlení, které z něj dýchalo, když jsem ho kdysi četla.
Buď opatrná na srdce, padají kaštany a ve slupce by se o něj mohly zachytit ostrými bodláky.

Eleanor řekl(a)...

"Já se taky moc ráda učím a dozvídám zajímavé věci. Ale moje duše trpí, když delší dobu nemám čas na to, abych si četla básničky, koukala na pohlcující filmy nebo chodila na koncerty." - Exactly!
Koukám, že s tím spánkem to máme podobně.
Já si trochu přestavěla nábytek v pokoji. Cítím se tu trochu nepatřičně, ale cirkulaci tepla (topení bylo za křeslem a nevytopovalo pokoj) to pomohlo. Ještě bych si mohla vylepit plakáty, ale vždycky, když jsem je vylepila, tak jsem se pak stěhovala a musela to zase sloupávat, tak nevím).
A Upír je v redakci; dělá, že mě nevidí a ignoruje mé pozdravy - musí mi zkazit každou radost. Si tady z toho dělám tak trochu konverzační okénko, tak trochu deníček, promiň, promiň. Jen se asi potřebuju někomu vypovídat. Celé dny myslím jen na školu/studentské aktivity/shánění práce, a teď jsem si udělala volný den (a mám výčitky, že nedělám nic do školy; takže bych asi měla začít), takže tak nějak...

Pixie řekl(a)...

Nemáš zač, má milá. Oproti tvému Psaní to vůbec nestojí za řeč. (Brzy ti pošlu Skutečné Psaní.) Nejsem schopná ohlídat ani svoje méně důležité vnitřní orgány natož srdce.

Se spánkem je to tragické.
Piš mi sem jako do deníčku, má milá, to je nejhezčí, co pro mě můžeš udělat. :))
Taky myslím jen na povinnosti, ze kterých se hroutím. Pak se setkám s milými lidmi, protože mám pocit, že to potřebuju a potom se hroutím, že jsem místo toho měla dělat nějaké užitečnosti. Takže v podstatě ať dělám, co dělám, stejně vždycky skončím u toho, že se hroutím.

Eleanor řekl(a)...

Jupí, mám to oficiálně povoleno se ti tady vykecávat. Úchvatné!
Co se týče hroucení, tak se hroutím, že jsem dnes opět nenapsala ani čárku bakalářky (a to jsem chtěla vedoucí poslat v neděli první kapitolu... tak asi nic, no...), rebelsky si četla mimoškolní literaturu (to už se mi dlouho nestalo!) a aby se neřeklo, kolem půlnoci jsem si vypisovala palatalizace a sonorizace (a hroutila se pro změnu z toho, že se to v životě nemůžu naučit).
PS: Ať žijou příčetné špagety po večírcích! Ale moc se takhle nenič, drahá. /Ano, psaní komentářů k článku úplně pod jiný článek je mojí specialitou./