pátek 30. října 2015

Nejistoty = téměř neomezené možnosti.

M: Proč se tváříš tak dojatě?
V: Protože tady mám sestry a cítím se jako doma.

Máma mi upletla svetr se soby a papučky na zimu.

Šly jsme se sestrami do kočičí kavárny. Mají tam zrzavé koťátko, které se jmenuje Kryštůfek. Pak na špatný horor do kina jen pro tu legraci.
Doma si pro změnu pouštíme špatný korejský film jen pro tu legraci. Taky ale koukáme na Sseoni, vůbec nejlepší korejský film, jaký byl kdy natočený.

V sobotu ještě na mňamky do rock’n’rollové kavárny. Obsluhuje tam buďto malý, roztomilý, potetovaný číšník anebo servírka, která je skoro tak krásná jako Ž. (ale jenom skoro).

Večer hrajeme se sestrami (a s M.) Černé historky, nejmilejší rodinné chvíle a největší zábavička.

Až budu máma, občas si přivstanu, připravím snídani a teprve potom vzbudím všechny ostatní členy rodiny.

Po dlouhé době vyrovnanost - věřím, že je vše zvládnutelné a když nebudu stíhat, zase budu nějakou dobu méně spát a až budu na pokraji zhroucení, naplánuju si nějaká milá setkání. Everything will be 大丈夫.

Vyvěsila jsem si 締め切り k bakalářce, aby mě to pořád děsilo.


Pořídila jsem si nejroztomilejší diář na příští rok se sovičkami. Zase si zpříjemním plánování nepříjemností a zapisování si, co mě čeká milého, to ještě vylepší. Vzadu má dokonce kapsu, kam můžu založit kartičky proti démonům.
Koukej, Klárko, sovy a lišky se mnou zase budou celý rok jako loni.


Sestry mi přivezly motivační plakát. Občas se na něj ráno kouknu, když vstanu a pro sebe si říkám ‚We can do it!‘.

Žádné komentáře: