sobota 17. října 2015

飲み会

Zapudrovat kruhy pod očima a hurá na rozpíječku k Š. Její pečené jednohubky, mňamky z levného krámku a vodka s džusem. Po pár kelímcích nacvičujeme přijímací pohovor s prezidentem jap. firmy, který nás čeká už za dva týdny.

Když máme jen dva oborové večírky ročně, musíme si to pochopitelně patřičně užít. Myslím, že jsme to zvládly obstojně, i když si polovinu večera (rána) nepamatuju. (To se mi nestalo už hodně dlouho.)

Vím, že jsme čekaly, až M. začne hrát nějakou dobrou hudbu a potom už mám jen temno.

Tancujeme hodiny v kuse.

Utápím veškerý žal, který se ve mně nahromadil za ty čtyři týdny semestru ve spoustě alkoholu.

Vůbec si nepamatuju, jak jsem tancovala s M. (ale prý intimně).

V. se venku dohaduje s nějakým klukem, který tvrdí, že nemá rád punk. Já sedím na parapetu a jsem o něj zapřená nohama, abych nepadala. Stejně padám, takže mě navíc podpírá Š. (Pamatuju si to jen matně, bylo mi to převyprávěno: ‚Já jsem tě držela skoro v náručí jako mimino, takové věci normálně vůbec nedělám.‘)

‚Já nechápu, jak se to stalo.‘ -> Š: ‚Já nechápu toho satana, který do tebe vstoupil.‘

Slibuju nějaké roztomilé slečně, že s ní půjdu na panáka, protože dneska slaví narozeniny. Vůbec netuším, jak začínám tyhle konverzace.

V polovině večera/noci/rána už mám slíbanou rtěnku.

Prý jsem tím, jak jsem byla vláčná a rozesmátá vyděsila nějaké druhačky. (To si třeba nepamatuju ani matně.) Pak to Š. ještě zintenzivnila, když jim řekla: ‚Tohle vás taky čeká ve třeťáku‘ a vytáhla z kabelky flašku vodky.

Mrzí mě, že K. musela tancovat sama na prázdném parketu, když M. hrála The Monkeys Are Coming. To měla být jenom naše písnička.

V. přináší láhev šampaňského, kterou dostala za to, že uklízela střepy ze skleniček, které se mi povedlo rozbít.

Š: ‚Ty ses pak vynořila doslova odnikud. Celou dobu jsi byla opilá v nějakém časovém meziprostoru.‘

Bezmyšlenkovitě vytahuju z tašky zbytek svojí večeře (mrkve a jablka v krabičce) a s V. ji dojídáme u stolu. Všichni překvapeně koukají.

Domů jdeme až k ránu. Prší. Šlapeme do kaluží.

Druhý den na japonštině největší 二日酔い. S V. a Š. sedíme s hlavou v dlaních. K. nezvládla ani přijít.

Kombinaci málo spánku-málo jídla-hodně alkoholu nechci nějakou dobu znovu zažít.

Cestou ze školy jsem si koupila špagety a celé je zhltla během desetiminutové jízdy tramvají. Moje první příčetné jídlo asi po 24 hodinách.

Žádné komentáře: