Krásný tatér se zářivýma očima. / Na přivítanou pusa na obě tváře. / Působí jako nejmilejší člověk na světě.
Nejdřív se nás ptá, jestli chceme čaj a hned na to nám vaří čajíček s nejlepší šťávičkou (jak tomu sám říká.)
Pijeme z černých skleniček. / Celé studio je laděno do černé, bílé a červené. Na stěnách visí trošku znepokojivé ale zároveň pohlcující obrázky. / Hirošimský Atomový dóm a holčička s plynovou maskou. Temnosti. Jeptiška s prázdným pohledem soch.
D. si krátí čekání tancováním. Všichni se smějeme jako blázni.
‚Úplně v klyduuu, všechno mááme,‘ takové dělá vtípečky.
L. si nechává vytetovat Brianovy křídla ke klíční kosti. Koukám, jak se D. soustředí se semknutými rty / občas si rukou prohrábne vlasy, aby mu nepadaly do očí. / Houpu se do hip-hopových rytmů, které D. pouští. Nejhezčí duševní očista.
Pak jdeme všichni na oběd. Dávám si plnohodnotný oběd o dvou chodech po nekonečné době. (Vafle s borůvkovou omáčkou a kopcem šlehačky.) Mám trochu cukrový šok.
Potom s L. ve Staré aréně, káva, víno, borůvkové cigarety a nejpřirozenější rozhovory o nejzásadnějších věcech.
Když jsem se vrátila do Olmu, na nádru jsem potkala V, Š, N a Z. Všechny tam byly nezávisle na sobě. Náhodičky.
Minimalistické příspěvky.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
2 komentáře:
hihi, vždycky se mezi výkresy svojí tatérky cítím kouzelně, je to nepředstavitelný umění. a jednou za čas přeci cukrový šok neuškodí, tělo se s ním vyrovná a mysl je jako v obláčcích!
Mrzí mě, že jsem tě nepotkala. Ve Staré jsem byla včera a jdu tam i dnes.
Kde sis dala vafle? /Cukrový šok totiž asi nutně potřebuju./
Okomentovat