čtvrtek 8. října 2015

Poprvé od tehdy

mi nekonečně chybíš, když Márdi zpívá ‚ty tu vůbec nejsi‘.

Se sestrou koukáme na korejský film a potom spolu spíme u ní v pokoji. Jsem nejšťastnější, že jsem doma a zahrabávám se do peřin.

Š: ‚Jednou mi poděkujete, až vás zachráním před drakem a udělám vám polívku z červených jablek.‘

Když už jsem tady minule popisovala svoje atraktivní vyučující, měla bych zmínit ještě svoji lektorku ruštiny. Je to Ruska, má vílí pohyby, kudrnaté vlasy po ramena a na poslední hodině na sobě měla lehounké fialové šaty a balerínky.

S P. se pořád dělíme o jídlo a pouštíme si nově objevenou hudbu a je to jako být doma.

S J. v kavárně, procházka městem, výhled na Olomouc z lékařské fakulty a spontánně (vynikající!) suši s večerní slevou.

Zase vyrážím z bytu už brzy ráno a doma až o dvanáct hodin později. Lezu do postele 死ぬほど疲れた。 Dovoluji si pět hodin spánku a nastavuji si budík na ‚před svítáním‘.

H. dnes měla na sobě nezvykle dívčí světlounký svetr. Vyprávěla nám mimo jiné o tom, jak všechno dělá na poslední chvíli a potom se hroutí. Máme toho všichni společného více, než se zdálo. Úrovně blízkosti se posunují. Taky nám oznámila, že pokud naše BP bude špatná, nedovolí nám ji odevzdat. Částečně mě to uklidnilo.

S V. se učíme (tentokrát) španělská slovíčka. M. nám darovala kamínky z barcelonské pláže, (prý) aby nám to s nimi šlo líp. Jazykový zmatek se stupňuje. Potom z legrace mluvíme japonsky se španělským přízvukem. Tedy vlastně nevím, jestli z legrace. Možná takové věci děláme jen proto, že jsou možné a my víme, jak na to.

Přemýšlím o zhroucení. Jsou dvě možnosti - zhroutit se nebo to zvládnout, i když to jsou děsivé, náročné, dospělé věci.

Je teprve třetí týden semestru, ale už jsme si s Klárkou stihly vyměnit první dopisy. Dnes mi navíc přišlo Psaní od K., to byly největší krásy. Musela jsem jí odpovědět aspoň pohlednicí, protože na dopise pro ni pracuji už nějakou dobu a pořád ho nemůžu dokončit. Nadto jsem v něm zase posunula hranice patetičností, takže vlastně nevím, jestli ho budu schopná odeslat.

Hořkost pomalu (příliš pomalu) vyprchává.

1 komentář:

eri řekl(a)...

Zvládá se to dokud se neohlédneš a pak jsou teprv dvě možnosti, ustálas to, nebo jsi na zemi. がんばって.