Poučení z překladatelského semináře: O sakury nejde!
わ je nejroztomilejší, vždycky když je 困る, tak začne říkat ね za každým slovem, zvedá skripta do vzduchu a hladí jejich hřbet jedním prstem.
Hned při prvním poslechu mě Look at me od Semi Precious Weapons hluboce zasáhlo.
If you wanna kiss, I'll kiss / Just look at me while we do it
Ukrajuju z času na spánek, abychom se s M. mohly kouknout na nové AHS. Na konci ukázkový hipster s kšandami a culíkem (zároveň vypadá trochu jako dřevorubec) líbá Tristana ve výtahu.
Notes to myself:
- Vždycky, když tě napadne zavolat mámě, měla bys to udělat!
- Snaž se hledat na všem tu pozitivní stránku! (A nemysli to sarkasticky.)
P. musí hlídat, jestli během dne jíme a to ještě ani nezačalo zkouškové. *V osm hodin večer.* ‚Co si dneska jedla?‘ -> ‚Ráno kus chleba a pak půl tvojeho vega-burgru.‘ ‚A co ty, M?‘ -> ‚Snídani a tvůj burgr.‘
V. posílá do naší společné konverzace pasivně agresivní kočky.
Dneska jsem psala úkol do ruštiny. Měli jsme si vzájemně dávat rady. Někdo si stěžoval, že neví, kde má najít volný čas, tak jsem mu poradila, že by mohl méně spát. To je jeden z důvodů, proč mě tam všichni mají za blázna.
V: y r u so evil
Š: just born with it
(Takhle spolu mluvíme.)
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
4 komentáře:
Tak jsem právě volala mamce (chci to udělat už od pondělí, ale to nebylo o čem mluvit; ne že by dneska bylo, ale volám jí obvykle tak o víkendu, takže hned v pondělí by to bylo divné). A volaný účastník není dostupný. Tak obecně mám poslední dobou touhy někomu volat (já, která telefonáty nesnáší) a povídat si a povídat si a Panoš je na mě už od úterý v telefonech naštvaný/rozespalý/nevím-jak-si-to-vyložit, takže tak nějak... snad mě ta touha po telefonátech brzy přejde.
Já dneska musím:
- udělat úkol do latiny
- napsat úkol do stylistiky
- dopsat konečně tu kapitolu bakalářky!!!
- a dopsat recenzi
= sbohem spánku!
/Jednou nás ten nespánek zničí, víš to?/
Já žiju u nás na katedře nebo v knihovně. Jsem konstantně ponořená do nějakých japonských textů (které si nemůžeš jen tak přečíst, ale musíš si co chvíli namalovat neznámé znaky, tah po tahu, do aplikace, která je rozpozná a řekne ti, jak se čtou a co znamenají), tomu už se ani nedá říkat zábavička. Napůl se hroutím při pomyšlení, že je tohle moje budoucnost.
Už jsem dva týdny nebyla doma a mámě nejsem schopná zavolat. Ale! Přijedou za mnou na víkend sestry, takže budu mít svoji dávku kontaktu s rodinou.
Otevřela jsem si k práci cider, (že mě to třeba probere a zároveň je to mňamka) a půl jsem si ho vylila do postele.
Na bytě nám neteče teplá voda, takže se nemůžu umýt před zítřejším celodenním výletem za kamarádkou do Ostravy (budu jí dělat společnost, zatímco se bude nechávat tetovat).
Tak nevím. Už to tady ani není tvůj deník, ale naše soukromá konverzace o náhodných věcech.
Je to jen o něco kratší než když jsme si psaly e-maily. :D
/Nedospánky mě v tomto semestru zatím ničí kvalitně / a bude hůř. /
Úplně příčetně si volám s neznámými lidmi, yay! Už jsem si snad vyčerpala touhu po telefonován na další rok (doufejme).
A udělala jsem stylistiku a recenzi, latinu snad v tramvaji a bakalářku snad zítra (do háje, chtěla jsem to poslat v neděli, v neděli!!!)
Je to zoufalé. Nad svou budoucností taky pláču.
Yummy, cider! Vylití do postele není moc efektivní. :D
Ostrava - knííík (a fňuk) a SMS ve dvě ráno.
Yay, soukromé konverzace o náhodných věcech jsou super věc. Možná bych taky mohla napsat nějaký článek, abychom pro změnu zkusily i jiné působiště soukromých konverzací. :D
Jen si tu slečny prosím pište dál. Na moment pak mam iluzi normalnosti, když si tu čtu ^.^
Okomentovat