podívat se na Sněženky a machry odstartovalo spontánní filmový maraton českých klasik. Prvně vidím Starce na chmelu. Dojímáme se nad poetickými romantičnostmi.
V. si zkouší moje plesové šaty. Další běžná dívčí věc, pro nás tak netypická.
Už tak jsme měli v koupelně rozbité okno. Teď se nám odlomil kousek sprchy. Taky nám odpadává klika na záchodě. Vlastně celou dobu, co tam bydlíme. Teď je to akorát jaksi intenzivnější. Na balkóně v květináčích s netřesky nám rostou kopřivy. Na druhou stranu, my jakoby věci (a hlavně problémy) moc neřešíme. Spíše přijímáme. Miluju náš byt.
Další nová fráze: ‚Myslím, že v kontextu všeho, to je v pohodě.‘
‚Já jsem se bála, že se budeš hroutit.‘ -> ‚Třeba se ještě zhroutím.‘
Across the universe a Pride potřetí (tentokrát i s M.). Na co tak asi myslíš, když mě hladíš po vlasech teď, po tom všem. Máme fancy bublinkové víno, takže první třetina děje filmu na mě působí trochu めちゃくちゃ.
Od oběda přes mňaminky plynule k večeři.
Paní Bovaryová s Miou Wasikowskou a krásným Ezrou Millerem, na kterou jsem se tolik těšila, byla velkým zklamáním.
Vždycky se mi pletla Nesnesitelná lehkost bytí a Věčný svit neposkvrněné mysli. Teď už to konečně odliším, když vím, o čem je alespoň jedno z toho. (Rozkošný Jim Carrey a barevnovlasá Kate Winslet, ach.) To je nejhezčí, že chceš s někým prostě být, i když víš, že to nebude fungovat.
Červené víno, banán a hermelín je překvapivě vynikající kombinace.
V. se jde podívat, jestli máme nějaké dobroty a křičí ze spíže: ‚Nutellaaa‘. Nakonec jsme objevily a snědly jen několik space cookies. (Podle obalu a ne podle urban dictionary.)
‚Já jsem vždycky chtěla fotku v rámu, nemáte rám?‘ -> ‚Máme!‘ Fotíme se v rámu. To se nesmí nikdo dozvědět.
Hledáme si návod, jak vyrobit louč. Příčetnost.
Chci, abychom jako oficiální japonský překlad ginu s tonikem zavedly 人とトニック.
Loučíme se: ‚Tak za týden v Brně!‘, jako by to byla ta nejpřirozenější věc.
Moje duše je vyčištěná od smetí.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat