Poslední šílenosti.

Mluvící bílí havrani a tančící stíny jsou takové nádhernosti, až se z toho chvěju. K tomu mi hraje dětský sbor, který mě zrovna teď skutečně děsí. Zbavovat se tak pohárem makového mléka všech nepříjemností.

Tak Loras je velitelem Renlyho Duhové gardy, to jsou mi vtípečky.

V seznamu doporučené četby pro jazyková cvičení z japonštiny je pořád Kanoistika. Proč prostě proč.

Místo toho, abych psala slohovku pro わ先生, skládám vydry z papíru.

Na Orientation days jsem pozitivní a plná energie, sypu do prváků všechno o Klubu a nepřetržitě se usmívám.

T. se na mě usmál a chválil mi moje 折り紙 vydry. T. je poslední, nedosažitelné cool kid na naší katedře.

Dopila jsem sama zbytek ginu, který jsem dostala k narozeninám. A navíc u nás je to ‚buď piješ s náma, nebo piješ proti nám‘, takže nebylo zbytí. Musela jsem pít s nima.

Mi. byl na mě sice moc hodný a chtěl se o mě starat. S O. jsme se ale začali bavit o stopování a byla s ním největší zábavička. A potom začal sám mluvit o tom, že má rád Murakamiho a že ho ‚Konec světa‘ chytil za srdce a sahal si na hruď. A to mě měl. V té chvíli mě měl. A nemohl takhle mluvit jen proto, aby na mě udělal dojem, protože mě předtím skoro neznal. Takže to bylo opravdu z něj a tím je to ještě krásnější.

Byl něžně kudrnatý, ani ne moc vysoký a měl ty nejzářivější oči, do kterých jsem měla příležitost koukat z pěti centimetrové vzdálenosti. (Mě tak moc bavilo, že je kudrnatý.)

Pod jabloní v trávě nasáklé deštěm. To je další důvod, proč nejsem schopná udržet si čisté boty.

‚Můžu ti dát aspoň pusu?‘ se protáhlo až do rána. Druhá puberta, fákt.

Nikdy nikomu nevěřím, když mi tvrdí, že jsem krásná.

Sundat hodinky očividně není tak snadné jako sundat někomu podprsenku.

Najednou mu říkám, že se mi líbí (i) holky a taky co se mi na nich líbí, když se mě na to ptá.

‚Já to chápu, mně se holky líbí taky.‘ Tuším, že to myslel jako vtípek jen z poloviny. Nejpřirozenější rozhovory.

‚Ty máš hrozně měkké ‚L‘.‘ ‚Jako, že ho neumím vyslovit…‘ ‚Možná trošku…‘ Roztomilosti.

Pak se ke mně tulí a mluví ze spaní. Je moc hezké být po čase v něčí náruči.

Necelé tři hodiny spánku, pokousaný krk a odřené rty. Ráno všechno v rámci možností docela příčetně urovnávám. Budím O. Je nejroztomilejší, když spí zachumlaný ve všech peřinách a polštářích.

Mi. se omlouvá: ‚Promiň za ten výlev, promiň.‘ To jsou největší hříchy, plést hlavu hodným klukům.

Zpátky do Olo a znovu na Orientation days, tentokrát dělat opravdu reprezentativní příklad prvákům.