Největší problémy tady toho tripu byly (1.) jak sbalit lžičky a (2.) jaké koupit お土産.
Highlights - Yoshimu chutnala naše čokoláda a Akane se přišla zeptat na překlad příbalového letáku léků do angličtiny. (‚I have a favour...fever...both.‘) Spíme v otupění a tentokrát nevnímáme střídání teplot.
Ráno nejpřirozenější konverzace s Akane nad šálkem japonského čaje. Je nejroztomilejší, když přivírá víčka a vzpomíná na anglická slovíčka. Loučení a japonské goodbye dárečky. Jdeme do naší už klasické snídaňové kavárny za gymnáziem. Místo čokoládového muffinu si nedopatřením objednávám vanilkovo-jahodovou taštičku.
Na okraji Vídně - Trošku creepy guy se zlatým prstenem nás veze skrz pole a lesy směrem na Slovensko. (‚The blind leading the blind,‘ jak to popsal Hokejista.) Ne, že bychom byly úplně vyděšené, ale v duchu vymýšlíme, jak ho přeperem nebo kam utečem. Končíme v Zinkeldorfu. Druhá dobrá - in-line hokejista nás místo deseti kilometrů veze až do Brna. Jde si nakoupit jídlo pro kočku, nechává nás v autě a klíčky v zapalování. Trošku důvěra. Speed limity jsou zbytečnost.
V Brně na benzínce. ‚Bohužel nejedu do Olomouce, holky, ale kdybyste chtěly do Znojma na víno, to bych vás vzal!‘
‚To je firemní auto, bohužel nemůžu. A jak bych rád!‘
Konečně v Olmu. Kupujeme si něco k večeři a víno. 私達らしい.
Student to student pohlednice pro Kryštofa dorazila do tří dnů na byteček. Low budget tripy a posílání pohlednic bez známek. Máme nekonečno možností a můžeme všechno a kamkoliv. Taky hned plánujeme Itálii (za rok), ale nechce se nám tak dlouho čekat na další dobrodružství, takže po zkouškovém v zimáku jedem do Španělska nebo co. Příčetnost celkem.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat