"So, what if,

instead of thinking about solving your whole life, you just think about adding additional good things. One at a time. Just let your pile of good things grow."

Už je moc pozdě na to, abychom zvládly dokoukat nějaký celý film a tak projíždíme random části z random filmů. Třeba závěr The last unicorn anebo finální vystoupení japonských kluků, kteří se rozhodli, že budou dělat akvabely.

V. si potom zpívá v koupelně: „I’m the laast unicooorn,“ když si jde čistit zuby.

S rozvernými neznámými ve vinárně (kam jsme se přišly učit japonštinu, samozřejmě). Ten chlapec nás pořád zve k sobě ‚nahoru‘, i když vedle něj sedí (pravděpodobně) jeho přítelkyně. Zuřivě debatujeme o dialektech, i když už je po zavíračce. Jako nejodvážnější / nejpitomější z naší skupinky zobu z tácu na vedlejším stole, u kterého předtím seděli fancy pánové. Table diving -> odzkoušeno.

Cesta domů s V., dopíjíme víno na opravdu příčetném místě. (Myslím, že opravdu už moc nemáme kam klesat, co se úrovně týče.)

Doma opět v kuchyni na zemi, protože ‚tam spí‘ a ‚tam spí‘, tentokrát v dečce. Vytahujeme snad všechny dečky, které doma máme a jdeme se do nich zabalit na balkón.

Ráno vstávám, aby se mi přestala točit hlava. Piju mlíko z krabice a vařím si kafe. Pak s N. jíme na balkóně fíky, které jí M. přivezla z Chorvatska. Přidává se k nám P. a sedá si na krabici. Absurdity. Pak vevnitř všechny dečky odkládáme na Kryštofův domeček. Nově máme v kuchyni bedýnku na náhodné divné věci. Miluju / nesnáším náš byt.

Je mi 22. Moc mi ani nedochází, že jsem starší. Akorát nemůžu přestat myslet na to, že 22 je zvláštní číslo. Je to divný pocit, být dělitelná jedenácti.

Moje první pusa mi pořád přeje všechno nejlepší k narozeninám, to je milé, ne?

Jenom Š. mi přeje upřímně: ‚May the alcohol be with you.‘

Konečně čtu Eca (Jak napsat diplomovou práci), kterého mi V. půjčila už asi před týdnem (dvěma?). Poslouchám focus mix, piju kafe (přikusuju marlenku) a připadám si produktivně.

Už je oficiální, že budu s Effy v jejím rádiovém literárním pořadu. Jsem nervózní a natěšená a chci to nepokazit. (Bude to japonský speciál!)

Navíc jsem nabídla, že se újmu propagace Klubu (JKO) na Orientation Days. Takže blázinec kolem školy a studentských aktivit je v plném proudu a to ještě ani nezačal semestr.