neděle 27. září 2015

Víkendů má člověk málo.

-> Hluboké moudro z doby před dvěma lety.

Nikdy bych neodmítla víno ani polibek od člověka s krásnou duší, tím jsem si jistá. Jen nevím, jestli se to bere jako špatná vlastnost.

Ach, jak moc zbožňuju slečny, které mají tu správnou míru floutkovství.

Proč na otázku: ‚Chceš obejmout?‘ odpovídám: ‚Já to asi zvládnu‘ místo: ‚Ano, prosím.‘ ?

Chci, aby ses mi nikdy nestala. Vyhladit rýhy v duši, zahojit vnitřní orgány. Bolí, bolí díry v hrudi. ‚My Oh My! It hurts sometimes,‘ jak zpívá Asaf, ale jenom někdy. Jenom když mám hroutící dny.
‚Love it or leave it,‘ jak zpívá Asaf a dá se to aplikovat úplně na všechno.

‚Tak to bys mi mohl poradit, jak se balí holky.‘ -> ‚No, tak já jim třeba řeknu, abychom spolu šli na procházku,‘ povídá a rozpačitě se usmívá.

LP vydala nový singl. Tak se topím v kalných vodách a ještě víc v emocích. Taková nádhera, že se mi svírá celý hrudní koš a bolí mě každé jednotlivé žebro. Umírám z jejího hlasu. Proboha, zbožňuju její ruce. Zbožňuju, proboha, její kudrnaté vlasy, ach. Zbožňuju, když se usmívá a zbožňuju, když prožívá každou slabiku, kterou zpívá. Skutečná zamilovanost. Zastaví se mi srdce vždycky, když jí přeskočí hlas. Proč se mnou tohle dělají právě gender fluid lidi? Jak se to stalo? Pak nemám být rozpolcená a labilní!

‚Kolik ti vlastně je?‘ -> ‚24.‘ -> ‚To už bys mohl být dospělý a příčetný.‘ -> ‚Já jsem furt děcko,‘ odpovídá a klopí víčka. Roztomilosti.

2 komentáře:

Memorin řekl(a)...

Tajný čtenář Tvého blogu. LP je úžasná a to okouzlení, co jsi popsala, prožívám také. Její nakřáplé hlasivky mi připomínají sedmdesátky, kdy nebylo špatné vyjít do ulic s ,genderfuck´ duší a každýmu to bylo možná i jedno. Zbožňuju její úsměv, který je mírně pokřivený a přesto tak upřímný.
Vše ostatní je příliš osobní.
Chtěl si Tě někdy někdo schovat do dlaně? Tak nějak totiž na mne dýchají Tvé články. Jako kaštan, který koulíš v dlani své kapsy. :)

Pixie řekl(a)...

LP je nadpozemská. Pořád jsem plně nepřijala, že doopravdy existuje. Občas vypadá trochu jako Bob Dylan nebo Johnny Cash (v určitém období). Ať mi někdo vysvětlí, jak je tohle možné.

Samozřejmě nevím, jak se cítí. Vždycky mám strach, aby to nevyznělo špatně nebo snad dokonce urážlivě. Ale jak mám potom vysvětlit, že právě 'to' na ní mimo jiné tolik zbožňuju? Na druhou stranu, formulace 'mít genderfuck duši' se mi moc líbí.

Mně nevadí psát o osobních věcech, pokud je to něco milého, roztomilého, zábavného nebo bolavého o co se chci podělit. Pravda je, že poslední dobou už překračuju všechny hranice.