máme s V. alkoholový prázdninový týden na bytečku v Olomouci. Spousta věcí je ale jinak. Například máme rozmanitější repertoár (absurdních) jídel. A taky spolu jdeme prvně běhat (dva roky potom, co jsme o tom začaly uvažovat.) Za Olomouc, mezi továrny, kolem creepy potrubí.
Jíme výhonky (小さい蛇), pijeme víno a procházíme skripta japonštiny.
Nová fráze: ‚být kompetentní ke svému životu‘.
‚To jsou prostě náhodné čárky a my to čteme a dává nám to smysl (někdy).‘ ‚A za dva roky. Takovejch čáreček.‘
S V. absolutní, nepochopitelně vysoký level porozumění a zájmu o stejné věci.
Tři dny jsou jako nic, pět dní je málo, týden je tak akorát a skoro by to chtělo další.
‚Jaký člen má v němčině muffin?‘ Ach, univerzitní / lingvistické prostředí. Jsem doma. Můžeme rozebírat jenom fonetiku a lidskou sexualitu?
V rámci absurdna mě V. učí náhodná německá slovíčka a fráze. (Wenn ich mich gut erinnere.)
Válení se v pyžamu na matračce jsme zredukovaly na chození jen v tričku po většinu dne. (Je to zveřejnitelné?)
Jenom pohoda, když je pohoda. Vaříme si jednoduše a chutně. (Hoho-hohoho) Na bytě je nekonečný klid. (A to jsou tam jindy navíc jen další dva lidi a kocour.)
Koupit si brokolici, když není ve slevě, je největší luxus a rebelství.
Panák becherovky lemond před obědem. Příčetnost.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat