Být nejzvanější je nejmilejší.

Hrozně mě baví, že můj level creepy věcí, které snesu už je tak vysoký, že dokážu vyděsit i tebe. ‚Víš, proč mívám vždycky tak studené ruce? Protože mě za ně drží mrtvé děti z našeho bytu.‘

Nevidím mámu 24 hodin od té doby, co jsem doma a je mi teskno, jako bych byla malé dítě.

Nemám ráda, když jsou ze mě lidi nervózní. Vždyť o nic nejde a já jsem nikdo.

Poslouchám alt-j, abych se naladila na Awesome wave.

Jdu s milými (i když cizími) lidmi na veganský piknik, kdo jsem? Už zase nevím, kdo jsem. Effy se svými nedbalými copy a Memorin, ze které n ě c o neskutečně silně vyzařuje. Effy s Panošem jsou strašně ‚cute‘, jak říkají, nejlepší poťouchlá dvojka. Ty vůbec nemůžeš být nikdy nešťastná, má milá. Panoš musí svojí pozitivní energií snadno pohlcovat všechny tvoje smutky. Hrajeme Dixit a plánujeme šíleně absurdní výlety do Olomouce (a jako alternativu hromadný sex - příčetnost).

Promiň, má drahá, za zmatený telefonát. Už nikdy ti nebudu volat kvůli hloupostem a nestřízlivá. Na druhou stranu, vzápětí mi to vracíš smskami nad ránem - o rozbíjející hudbě. Je hezké chvíli ignorovat tvoji existenci = čisto v duši, je ještě hezčí, nechat si tebou dělat rýhy do duše, když mi
píšeš nad ránem a jsme jenom my, protože nikdo jiný není, všichni ostatní spí.

Myslela jsem, že nejsem nervózní, ale když si vyhrnuju rukávy u košile, třesou se mi ruce. Nekonečné objetí a dopis převázaný stuhou.

Už podruhé mi v krátkém časovém intervalu někdo řekl, že jsem jeho platonická láska. Už podruhé mi někdo řekl: ‚třeba zrovna ty zachráníš moji duši.‘ Tedy jedná se o čtyři různé lidi. Takže buď lidi okouzluji anebo ode mě chtějí zachránit duši. Ale nic hmatatelného. Já ráda zachraňuji lidské duše a pohlcuji smutky. Na druhou stranu, možná to potřebuje udělat každý sám, aby z něj ne(z)byla lidská půlka.

‚Máš hezky malé prsty.‘ Tak pro někoho to nejsou absurdně malé dlaně.

Napsala jsem panu -orovi mírně sarkastický email. Trošku se sama sobě pochichtávám, odpověděl mi: ‚Ale Veroniko!‘.